Zajímvé události XIX.století

Zajímavé události XIX.století

 

Roku 1804 byla velká neúroda. Lid zdejší jedl ruskou čočku, řípu a chléb se pekl z otrub a mouky podkolní, neb velmi draho bylo. Korec žita stál 30 zl. 50 kr., korec ovsa byl za 13 zlatých. Zdejší hrách a čočka nebyly nikde k sehnání. Na mnoha místech jedla se lebeda, kořeny všelijakých rostlin, hlavičky jeteloví, vršky hrachu a více podobných nezdravých pokrmů.

Roku 1806 povstala z toho horká nemoc, která mnoho lidí urvala v nejlepším věku. V Úpici na faře vařila se pro chudý lid polévka v masa, kostí, rýže a k tomu sousto chleba. 

Roku 1808 počala se zřizovati na panství Náchodském zeměbrana. K tomu účelu ustanoveny byly stanice při farnostech. V Úpici svěřena správa stanice lesnímu kontroloru Košťálovskému a městské radě. Cvičení ve zbrani konala se každé neděle a svátek a zbraně ukládaly se na radnici. Z farnosti úpické docházelo na execírku 77 mužů zeměbraneckých, mezi nimi ze Suchovršic 10 mužů.

Roku 1809 na sv. Annu přihnala se velká povodeň. Tato veliká voda vzala obě lávky, dolejší i na místě nynějšího mostu dvě velká dřeva k přechodu sloužící.

Roku 1811 byla proměna peněz, tak zvaných bankocedul. Císařským nařízením byly sníženy tak, že za 100 zlatých obdrželi občané 20 zlatých ve všech záložnách.

Na chalupě čís. 88, postavená roku 1811, byla stará ozdobná lomenice, na které je tento nápis:

            Léta Panie               +             1811 dne 6.července

            tato lomenice        IHS           jest vyzdvižena

            nákladem pana                       Antonína Ludra

            Pán bůh požehnej zahradnímu domu, Vystavěl jsem,

            nevím komu. Kdo v něm bude přebývati, Pán Bůh mu

            rač požehnání dáti. Vystavěna jest od p.mistra

            Jana Peterky. Toho léta žito bylo zl. 45, pšenice 75 zl.

V uplynulých desetiletích naše obec mnoho přetrpěla vojenskými pochody a nemocemi rozličnými sem s vojskem přišlými. Zlo z válek pocházející okusila dost i místa jednotlivá. Naší obcí prošli několikrát vojáci ruští a jednou zde byl i Prus. Bezuzdné tehdejší vojsko dopouštělo se všeho, co našim předkům život ztrpčovalo. Občané zdejší byli nuceni co nejchytřeji si od nich pomáhat. Ku příkladu v čísle 8 rozestlali si slámu a všichni na ni ulehli. Tím docílili, že vojsko domnívalo se, že horká nemoc, která dlouho trvala, ještě zde řádí.  Jinde vynesli všechno jako při rabování a více podobných partyk se užívalo.

Z naší obce byli k vojsku proti císaři Napoleonu postaveni tři muži: Antonín Hejna číslo 46, Jan Kopecký číslo 80 a Josef Peterka číslo 29. Roku 1814 mír jest uzavřen, všichni se vrátili a za uznání obdržel Josef Peterka prodej tabáku. Nastal mír třicetiletý, teď mohli se předkové naši poněkud oddati svým živnostem.

Hospodářství zdejší obce nebylo nejlepší, neboť mnohý zdejší hospodář byl zadlužen a stavení leckde bylo sešlé. Tím mladí lidé malou chuť dostávali k nastupování a neb když ujali hospodářství, hospodařili tak jak jejich otcové, tím nezmohl se nikdo a tak zůstávalo vše zašlé. Jeť arciť také pravda, že mnozí se přičiňovali, seč byli, aby nynějšímu lidstvu bylo lépe. Že i lid se množil, o tom se přesvědčíme, neb roku 1730 spatřujeme v naší obci toliko 40 čísel a roku 1800 bylo jich již 70, tak vidíme, že vzdor všem nehodám se naše obec přece vzmáhala a obyvatelů přibývalo.

Roku 1817 18. května utopila se spadnuvši s lávky Marie Nyklíčková z Úpice číslo 65 v 45. roce svého věku.

Roku 1819 za rychtáře Františka Peterky číslo 47, konšelů Josefa Peterky číslo 45 a Emanuela Peterky číslo 49 a posla Josefa Peterky č. 41 vystavěn první most.

Z nařízení zemského gubernia zřízen na panství Náchodském chudinský ústav, jenž započal svoji činnost 16. ledna 1829. Kasa byla v Náchodě, jednotlivé farnosti tvořily okresy. Suchovršice přivtěleny k městečku Úpici. Představeným byl farář. Mimo to v každé obci zvolen otec chudých, který měl za povinnosti poznávati poměry chudých. Příspěvky byly rozličné: z pozůstalosti, dražeb, od svatebčanů, pokut, úroků a tanečních zábav.

Roku 1831 byla velká voda, neb před ní několik dnů pršelo. Dříví, které tehdy plavili z Marešova, bylo právě na vodu vhozeno a tak velikou sílu ho voda vzala a zanesla, takže na místo do Josefova se ho málo dostalo. Veliké vody a kry často v naší obci přicházely, takže okolo řeky nikde velkých stromů se nespatřovalo, neb kdy skrze veliké zejmy skoro každý rok šly a vše zahubily.

Roku 1832 a 1833 zemřelo mnoho lidí v naší obci na choleru.

Roku 1834 bylo veliké sucho a ustavičně suché povětří provívalo. Déšť byl poslední na sv. Filipa a Jakuba a nepršelo až na sv. Havla. V tomto roce sklízeli lidé obilí v noci, neb ve dne veliká horka panovala. Zvláště jaře byly velmi krátké a ostatně všeho málo, neboť nic nevzešlo.

Roku 1835 zemřel císař František I., syn jeho arcikníže Ferdinand nastoupil vládu. V tomto roce zase byla veliká voda a u mostu pilíře vzala a tím obci velikou škodu způsobila.

 Rok na to 1836 kry se zarazily nahoře nad splavem a voda se vysoko po okolních zahradách vylila.

 Roku 1837 22. listopadu byl mrtev nalezen na ostrově na Lhotkách mužský asi 40 roků stár.

Roku 1838 28. listopadu výnosem Zemské školní rady v Praze žádost Suchovršice o zřízení a vystavění zvláštní školy pro nedostatek prostředků k vydržení pomocníka o 70 zl. Stř. byla odmrštěna.

Roku 1843 přišla náhle povodeň ze Zbylova, i když v naší obci skoro ani nestříklo, a přece tak veliká Zbylovka přišla, že nános s ní přinesený řeku zarazil a voda tiše stála jako v rybníce až po ostrov.

V roce 1844 bylo tuhé mrznutí a led vzrost na 9 čtvrtí lokte, ale prudké tání ho brzy oklidilo. Kry se hnaly se vší mocí a vše na březích porážely a najednou se u mostu zarazily, okolní chalupy zatopily a most porouchaly.

Rok 1848 přinesl konstituci a s ní dobu velkých převratů. Dne 15. března povolil císař Ferdinand I zemskou ústavu. Nastal život velmi pohyblivý. Úřady nechaly obyvatelstvu plnou volnost. Jako v jiných městech i v Úpici zřízena byla národní garda. Cvičitelem jejím byl Seidel z Radče a nástupcem jeho Antonín Záruba ze Suchovršice (dolejší).

Za cvičení národní gardy v Úpici roku 1848 dostal Antonín Záruba mimo jeden kmen dříví 1 zl. 50 kr. konvenční mince neb 3 zl. 45 kr. vid. Mince od obce úpické. Antonín Záruba býval kaprálem ve vojsku. Byl to syn dolejšího Antonína Záruby č.4.

Rok 1848 jest památným pro celou říši, pro každou zem a též i pro obce všech národností říše Rakouské. Avšak přece pro žádný národ není tak pamětihodným, jak pro národy čechoslovanské. Výhody, které jim tento rok poskytnul, jsou mnohé a znamenité. Nade všechny výhody však ustanovení ve školách vyučování rodnými jazyky. Tím jest mnohý národ zachráněn, protože císařským nařízením roku 1774 bylo ustanoveno, aby všechny národy říšské mluvily jedním jazykem, totiž jazykem německým. Císař Josef II mnoho započal, též i mnoho dokonal, ale tento skutek jeho byl proti vůli Boží, neboť v chrámech ještě lid svým jazykem prosil Boha za smilování a své svaté patrony a světice Boží o jazyků svých zachování. Tedy vůle císaře Josefa II byla vyplněna je na 74 let. Ač velká rána byla tím tenkrát Slovanům učiněna, roku 1848 dík Bohu vše se změnilo a bohdá za pár roků se změní k našemu prospěchu ještě mnohem více.

Rok 1849 jest v dobré paměti našich starých tkalců, neboť v tomto roce a v několika letech minulých valně pláten bylo potřebí pro vojsko maďarské. Tenkrát mnohý tkadlec zbohatnul.

Roku 1848 zrušeno a roku 1849 potvrzeno zrušení poddanství a roboty a ještě mnohé jiné poplatky.

V polovici 19. století vznikl v Suchovršicích obyčej každý třetí rok zabíjení (stínání) kohouta.

Roku 1850 vypukla cholera 12. června. V měsíci tom v Suchovršicích 7, v červenci 10 lidí zemřelo.

Obnovena byla žádost o zřízení a vystavění zvláštní školy v Suchovršicích, kteráž již roku 1838 podána a Zemskou školní radou v Praze odmrštěna byla pro nedostatek prostředků k vydražení školního pomocníka. Roku 1850 žádost ta obnovena – výsledek stejný.

Toho roku vše se připravovalo k vojně s Prusem. V Úpici ležel chorvatský pluk, jdoucí na hranici pruské. Hranice pruskočeské byly obsazeny velmi rychle, od 6. do 16. listopadu se soustředilo více jak 100  tisíc vojska v severních Čechách, avšak již dne 29. listopadu mír v Olomouci uzavřen a všechno vojsko se rozeslalo, jak dřív bylo. Obyvatelům byl pokoj zajištěn.

Roku 1857 bylo velmi sucho a neúroda všeobecná. Toho roku 16. února rozdrcen byl od kola mlýnského, smeknuv se v noci při osekávání druhého kola zmrzlého, Jan Prouza, mlynář suchovršický, 44 roků stár.

Rok 1852 byl počátkem velmi studený, i na jaře dlouho zima byla, tím rolníci v setí opožděni, avšak květen byl velmi pohodlný, tak vše osení pravidelně růsti mohlo. Tento rok byl méněúrodným.

Roku 1853 nastala válka rusko – turecká. Na ostrově Krymu se setkala vojska. Turkům pomocni byli Angličané a Francouzi a naše mocnářství bylo přinuceno obsadit Multany a Valachii Rusům ke škodě. Tehdáž úplně zapomněli naši na dobrodiní, které jim poskytlo Rusko v Uhrách v bitvě u Kapolny roku 1848. I z naší obce byli mnozí při tomto tažení a pamatují různé zvyky národů jižních.

Roku 1854 byl velmi pohodlný čas po celý rok. Měsíc květen byl velmi teplý, i zima počala velmi mírně. Až do konce roku se mohlo všechno stvoření radovati, neboť i úroda namnoze hojná byla, takže u nás lidé spokojeni byli.

Rok 1855 byl počátkem velmi studený a suchý, avšak v čase ve kterém se vše počne rozvíjeti, velmi teplý, a léta také více suché bylo, tudíž u nás úroda veliká nebyla.

Roku 1856 6. ledna svěcen byl prapor od rolníka Josefa Peterky z čísla 16 kostelu úpickému darovaný. Zdobí jej obrazy sv. Jakuba i sv. Isidora a stál as 70 zl. St.

8. ledna zastřelena byla od vlastního otce svého Josefa Preifra sedmiletá dcera Marie.

Toho roku bylo u nás neúrodno, neboť celý rok velmi suchý byl.

Roku 1857 bylo více vlhko po celý rok, u nás urodilo se všeho i lnu dostatek vyrostlo. Toho roku postaveny byly pilíře u dolejší lávky nákladem obce zdejší.

Rok 1858 byl studený a suchý a méně úrodný. Též zmíniti jest se slušno, jak náhle přišla veliká voda a sní velké množství dříví, krátkého i dlouhého, kteréž množství tak veliké bylo, že u dolejší lávky projíti nemohlo, lávku vzalo a oba pilíře zbořilo. Tedy potrvaly pouze jeden rok.

Následující rok 1859 byl velmi studený a vlhký. U nás urodily se zejména jaře, zvláště hrachy, čočky a vikve. Toho roku byl velmi veliký vítr a den před tím taková krvavá záplava na západní straně k spatření byla, že vypověděno býti nemůže. Povětří toto tak veliké bylo, že mnoho mandel obilí lidem rozneslo. Po tomto větru následovala brzy velká voda, otavy byly tenkrát ještě všechny na lukách, takže všecky louky blíže vody v písčinu jsou obráceny.

V tomto roce byla válka v Itálii, v kteréžto válce království Lombardské v bitvě u Solferina bylo prohráno.

V roce 1860 bylo velmi příjemné jaro, více však bylo suché, léto mokré, u nás hojně úrodné. Podzim byl mokrý a zima nastala velmi dlouho.

Roku 1861 nastalo jaro pozdě, na to v létě velmi pohodlno, ale u nás více sucho bylo. V listopadu napadl již sníh a v zimě velmi mírné počasí. V tom roce byl ze žaláře propuštěn Josef Pfeifr, který 8. ledna 1856 vlastní svou dceru Marii zastřelil.

Roku 1862 bylo záhy z jara beze sněhu, na to následovalo sucho a vydrželo až do zimy. V zimě byly neústálé vánice a kruté mrazy. Již dávno neměli mlynáři tolik ledu vysekávání jako v tomto roce.

Roku 1863 neustále vrtkavé počasí a úroda nemnoze žádná. V tomto roce v adventě veliký vítr vzal most, vše do řeky sházel a voda to vzala.

Na to z jara roku 1864 zase nový most vystavěn, kterýž pak dlouho stál. V tomto roce patří se zmíniti též o válečném tažení naší armády s Prusy proti malému království Dánskému. Dánové jsou poraženi a vítězství je na straně armády prusko-rakouské. Vévodství Šlesvické a Holštýnské bylo vybojováno a rozděleno. Naši obsadili Holštýn a Prusové Šlesvik.

Roku 1865 bylo suché léto a časté lijáky a krupobití přinesl tento rok, při čemž úroda veliká nebyla.

V roce 1866 zima z jara dlouho trvala a studené a proměnlivé počasí bylo až do léta. Léto bylo pohodlné a úrodné a hezky po celý podzim. V tomto roce obyvatelé byli spokojeni s požehnáním Božím, avšak jiná nehoda ztrpčila jim tento rok, totiž válka, zdejších. Válka prusko-rakouská byla vedena z části i v našem okolí, pročež patří se zmíniti, pro co vlastně vedena byla.

            Hlavní příčina této války byla, že Prusko chtělo nad celým Brentem čili Spojenými knížectvími v Němcích nadvládu míti, tudíž z jedné strany i nad Rakouskem, protože Rakousko bylo též ve spolku, ale nadvláda patřila Rakousku již z dávných dob, tudíž proti tomu opřeli se. Druhá příležitost k nesváru byla pro vybojování dvou knížectví Šlesvik a Holštýn, neboť po rozdělení brzy se vidělo, že Prusko obě tyto země chce míti, až k nim více práv než Rakousko nemělo. Konce všeho bylo, že pruští generálové naše vojsko tam odtud vypověděli a pak naši osádku z Holštýna násilně  vyhnali, arciť že to vše s přivoleím neb a s vůlí krále Pruského se dělo. Dále se může říci, že Prusové již dávný čas k válce se strojili, ale že si netroufali. Vyčkavše příležitosti k přehlédnutí naší armády v roce 1864 moc a zřízení našeho vojska seznali, a tu teprve začali doopravdy.

            Válka byla vypovězena ku konci dubna roku 1866. I dávný přítel Rakouska král Italský též v této válce kořistil. Až na hlavu poražen, přece s vůlí krále pruského při uzavření pokoje dne 23. srpna království Benátské jest Itálii pojištěno.

            Na bojišti italském svedena byla bitva u Kustody dne 25. června a na moři 20. července u ostrova Vissi, kdež loďstvo italské do povětří jest vyhozeno. Rakousko přijalo vypovězení války od Prusů teprv 21. června a Italiáni vypověděli válku 20. června.

            Dne 23. června nařízeno bylo naší obci, aby pro vypuknutí války spravena byla cesta od Úpice přes Suchovršice, aby se po ní bez nesnáze jezditi mohlo.

            Na den sv. Petra a Pavla bylo v naší obci kouře od neustálého střílení černo a den na to bylo mnoho vojska pruského ubytováno ve vsi. Po bitvě u Trutnova táhli Prušáci přes Velké Svatoňovice a přes Kvíčalu k Úpici a dále do kraje. Dříve byli uchystáni rozestavěti svou armádu na Kvíčale proti kopci Kočárku, neb odtud očekávali naše vojsko, které od České Brusnice teprv táhlo. Avšak omyl jest brzy uviděn, tedy s toho sešlo.

            V naší vsi dostalo se nařízení, aby obyvatelé z dolejšího konce se vystěhovali, neboť kdyby se mělo přes ves střílet, tak by jistě vypálena byla. Toto ji přece šťastně minulo. V těch dnech ještě byli ve vsi ubytováni ranění pruští vojáci, ale i ti brzy odtáhli a více zlého naše obec v této válce neokusila.

            Na den sv. Petra a Pavla a ty dny před tím obyvatelé suchovršičtí vystěhováni byli ze vsi v rozličných místech: v Karbance, ve Zbylově, v Klůčku i v jiných roklích, avšak i když  Prušáci odtáhli, obyvatelé ještě plni strachu jsouce, po svých zaměstnáních málo kdo se obrátil, neb zpátečního příchodu Prusů se děsili. Mnohý osadník v tom čase své jmění zakopal. Práce se též mnoho zplodila a při cestách leckde obilí neb jiné plodiny pošlapané byly. Tento rok mnohému, co živ bude, v paměti zůstane.

               Na bojišti prusko – rakouském svedeno bylo 13 velkých bitev mimo menší potyčky. Dne 23. srpna mír byl ujednán.V září roku 1866, když se vybíraly brambory, hrály si děti Josefa Peterky z čísla 50 ba Kopci u Chlapeckých, Karel a František, pod kolnou, kdež si také zatopili oheň. Od něho chytlo stavení a vyhořelo. Žena Josefa Peterky chtěla prý zachránit peřiny, které odnesla do sklepa, odkud však již pro dým a žár nemohla, ačkoliv oknem sklepa vztahovala ruce ven. Nikdo se nenašel, kdo by snad mříž ze sklepního okna vytrhl a ji zachránil. Tak se nešťastná selka ve sklepě dýmem zadusila.

Roku 1867 bylo záhy z jara beze sněhu, avšak velmi studeno. Nestálé počasí se střídalo po celé jaro a velmi časté mlhy a deště v měsíci březnu, dubnu i květu trvaly. Léto bylo mokré a studené a velmi nezdravé povětří válo. Úroda polní byla prostřední a zima záhy začala. V tomto roce a v roce předešlém stavěla se železná dráha z Malých Svatoňovic do Trutnova přes naši obec vedoucí.

Roku 1868 bylo záhy z jara velmi teplo a v sněhovém tání přišla velká voda, na to v létě zase velmi teplé počasí bylo takže více k suchým létům a u nás neúrodným rok tento připočítán býti může.

Roku 1869 byla krutá zima, avšak čím větší zima, tím vítanější bývá teplé pohodlné jaro. Toho roku led vzrostl na sedm čtvrtí lokte. Na to ku konci února proměnlivo a tím zase led tiše roztál a odešel. Na začátku měsíce března rozvíjel se svět ve vší podobě blížícího se krásného jara a k konci byly již velmi teplé dni. Léto bylo suché a méně úrodné a podzim i zima svůj pravý běh a činnost vykonávaly.

            Tento rok jest památný oslavováním pětistyleté památky narození Jana Husi. Po téměř celých Čechách oslaven jest den 6. září, neboť roku 1369 v městě Husinci světlo světa spatřil a roku 1415 v městě švýcarském Kostnici umučen byl, načež po několik staletí za svatého uctíván.

Roku 1870 panovala planeta Slunce. Rok tento byl suchý, avšak i u nás dosti úrodným slouti mohl, nebuť všeho dostatek vyrostlo, zejména pšenice, žita, jetele, brambor i hojnost ovoce. V tomto roce stonali lidé na zimnici.

            V tomto roce zmíniti se též sluší o povstání obyvatelů Dalmácie. Pro nesplnění jejich žádostí u dvora císařského chopili se obyvatelé zbraně a tak domáhali se svých práv u úřadů zemských.. V létě, když vypuklo vzbouření, vypravil se tam jenerál Auxberg se čtyřiceti tisíci muži. Když Dalmatinci zočili vojsko, tím více popuzeni byli, na nepřístupných horách ukryti výpady na vojsko činili, že toto s nepořízením ustoupiti muselo a později dne 30. ledna vše v dobrém stavu vyrovnáno bylo.

             V tomto roce též začátek vzala známá nerovná válka prusko – francouzská.

O počátku roku 1871 jest mnoho co psáti, neboť hned zjara bylo záhy pěkné počasí v našich krajích, ačkoliv jinde lidé též na dlouho trvající zimu si stěžovali. V naší obci se rok 1871 dobře v pamětech lidských zaznamenal, neboť teplá a vlhká jara i léta u nás svědčí téměř všemu osení. V roce tomto byly všecky stodoly přeplněny a obyvatelé zdejší na příští rok vším dobře zásobeni. Vyrostlo žito, pšenice, ječmen, oves, vikev, hrách i čočka, kdož ji sil, brambory, lny a všecko, co sobě lidé přáli. Avšak po tomto úrodném létě zima brzy své právo míti začala, neboť již v říjnu časté suché mrazy byly, i zdálo se, že bude krutá zima. Ale nebylo tomu tak, dny teplé se též střídaly a konečně se uvidělo, že zima tuhá nebyla neboť vydrželo zrní od léta na poli a rostlo.

Roku 1872 též žádné zimy nebylo, neboť leckde i zeměplazové se ukazovali a lidé chodili bosi celou zimu. Jaro bylo více suché a studené a léto též. Úroda v ničem velká nebyl mimo brambor a ovoce.

Roku 1873 brzy zejma krutá byla, sněhu mnoho i řeka zamrzlá. Léto bylo méně úrodné a namnoze velká bída, neboť v tomto roce brambory zčernaly a jiného slabě vyrostlo. V tomto roce byla též v senách velká voda a mnoho škody nadělala i na polích neboť přišla z velkého deště.

            Roku 1873 založen byl v naší vsi spolek divadelních ochotníků. Divadla se však hrála už dříve. První hra připomíná se v době od roku 1850 do 1855. Byla to hra Doktor Causy, sehraná v hospodě číslo 47 za hospodského Františka Prouzy. Roku 1870 sehrál učitel Jan Smetana, který k nám docházel z Úpice vyučovat, se školními dětmi hru: Učitel ve francouzském zajetí.

            Na podnět Ferdinanda Rosy číslo 36 ustaven ochotnický kroužek, který za pomoci Josefa Vágnera počala hrát roku 1871 ochotnická divadla. První hra byla Selké námluvy, druhá Vyhrané panství a o vánocích 1871 třetí hra Jenoefa. Odchodem Ferdinanda Rosy činnost kroužku byla přerušena, později se hrálo zase občas.

            Roku 1873 ustaven Spolek divadelních ochotníků. Na počátku měl asi 14 členů. Roku 1884 sepsány panem Viktorem Mazánkem, učitelem, spolkové stanovy, které byly schváleny. Zvolen byl také výbor spolku. Učitel V. Mazánek namaloval též oponu s obrazem Suchovršice. Papírové kulisy maloval pan Josef Vágner.

Roku 1874 též méně úrodným slouti může, ale obyvatelé zdejší mnoho pohřešovali pro velmi veselé léto. V létě právě před zdejší poutí velká voda přišla a po ní začaly žně. V podzimním čase brzy tuhé mrazy byly a zejma ve svém obvyklém končila tento rok.

Roku 1875 požádal obecní úřad v Suchovršicích obec úpickou, aby dala spraviti cestu od suchovršických hranic do Úpice vedoucí, která nalézala se ve špatném stavu. Ježto obec úpickou očekávaly tou dobou značné náklady s úpravou radnice pro nový okresní soud a se stavbou nové obecné školy, upravena byla cesta jen částečně.

             Mezi Úpicí a Suchovršicemi byl přejezd řekou. K zamezení neštěstí, jaké se zde událo 13. května 1875 tím, že se zde utopil kůň, bylo nařízeno, aby v čas velké vody přejezd byl uzavřen a pasanti poukázáni na cestu přes Svatoňovice.

            Tento rok byl suchý a velmi hladový. V létě časté mrazy a ve dne velká horka byla. V tom roce sluší též připomenouti velký nedostatek vody.

            V létech 1872 a 1875 obývali číslo 51 na Kvíčale Vávrovi, kteří měli dceru Annu. S ní měl známost jistý strážmistr Topinka z Úpice. V roce 1875 vdala se tato Anna Vávrová za Martince, rolníka v Srbské u Hronova. V den jejího sňatku nalezen byl v lesíku Zákopance onen strážmistr zastřelen. Mělo se za to, že se jedná o sebevraždu.

            Až po létech doznal prý před smrtí hospodský z Úpice „Pod strání“ na Závodí jménem Bureš, že tohoto strážmistra zastřelil on proto, že jej měl v podezření, že chodí za jeho ženou. Aby od sebe odvrátil podezření, vybral si pro svůj skutek den sňatku Anny Vávrové, což se mu také podařilo.

V roce 1876 byl velmi pohodlný čas, urodily se nejvíce brambory a hrachy a hojnost ovoce, ale brambory černaly ve sklepě. Mnohému všecko jiné osení prostředně se zvedalo. V Úpici byl zřízen c. k. okresní soud.

V následujícím roce 1877 bylo velmi mnoho sněhu, takže řeka zamrzla a led dlouho držel. Léto bylo méně úrodné a pohodlné. V tomto roce byla vedena k osvobození jižních Slovanů válka rusko – turecká.

Rok 1878 byl velice vlhký a teplý a u nás velmi úrodný, avšak ve žních z počátku více mokrý, takže se žně zpozdily a něco žita vzrostlo. V roce minulém a v tomto roce dobylo naše vojsko pod jenerálem Filipovičem Bosnu a Hercegovinu.

Roku 1878 před svátkem sv. Jana Nepomuckého vyhořelo číslo 51 na Kvíčale, patřící do Suchovrčic.

Rok 1879 byl sice méně úrodným a suchým, ale dosti pohodlným.

Rok příští totiž 1880 se mnoho neurodilo, zejména žita a ještě ho ve žních kroupy vytloukly, za Klůčkem a na hořejším konci. Kdyby jaře něco nevynahradily, bylo by ještě hůře, neboť po krupobití ještě vstaly a hezky se urodily směsky a hrachy. Brambory nebyly, ale za to hojně ovoce. Tento rok byl mokrý.

            Při sčítání lidu v naší obci napočteno všeho obyvatelstva 572 osoby, z toho 289 mužů a 283 ženy, vesměs náboženství římsko-katolického. Z těchto se přihlásilo k česko obcovací řeči 558 osob, k německé řeči 14 osob. Číst a psát umí 429 osob, jen číst umí 20 osob, neumí číst ani psát 123 osoby.

V roce 1881 pro pozdní jaro vše se zpozdilo, v polích se začalo pracovat dne 12. dubna. Tím pošla neúroda pro lidi, ale pro dobytek sena vyrostlo dost. V tomto roce byla velká voda a v létě se nad Častoňovem ukazovala kometa.

            V tomto roce v listopadu vypracován byl projekt stavby silnice a mosti z Úpice přes Suchovršice ku Trutnovu a rozpočten na 25. 373 zl.

Rok 1882 byl zase více mokrý, ale hojně úrodný na všecko. Ve žních však leckomu mnoho žita vzrostlo a obilí bylo laciné zejména žito 1 hektolitr za 3 zl. 50 kr. , oves hektolitr za 2 zlaté. V tomto roce bylo záhy z jara teplo, v polích se začalo dělat již 8. března. Začali též stavět silnici z Úpice do Trutnova. Právě když vše splanýrováno bylo, přišla velká voda a silnici při řece celou zaplavila a mnoho vzala. Na podzim na sv. Kateřinu přišla zas velká voda, ale o něco menší. Ta první byla největší za mnoho let, měla málo již pod most.

            Rybolov v řece Úpě byl do roku 1882 hojně vydatný, takže i rybářský spolek v Úpici stával. Byli zde pstruzi, bělice, tloušti, parmy, cejni, úhoři a lososi uloveni. V roce 1882 však kdesi v horách (Kalná Voda, Poříčí) vystavělo se bělidlo, které vypouštěním chloru a jiných k bílení potřebných jedovatých látek do řeky, zničilo rybolov nadobro. Bylo smutno viděti sta ryb břichem vzhůru plovoucích po řece v tyto asi dva dny. Nebylo při řece stavení, kde by nebylo v neckách, škopkách a všech možných nádobách plno těchto omámených ryb. Pozdější rybolov byl v řece naší bezvýznamný.

Roku 1883 bylo bez sněhu až do 23. ledna a dne 31. ledna bylo strašné zemětřesení 5 sekund trvající. Toho roku řeka Úpa nezamrzla, ale zima přišla přece a dosti tuhá teprve od 18. března a trvala až do 4. dubna. Léto v tomto roce bylo mokré a dosti úrodné. Dne 20. června zase tak náhle do rána přišla velká voda a nadělala mnoho škody. Dne 14. července byl velký vítr a v lese stromy vyvracel. V tomto roce všeho vyrostlo, ale bylo dosti draho. Jeden hektolitr žita za 6 zl., oves cent za 3 zl. Podzim byl suchý a veselý.

Roku 1884 bylo zase více mokro a pro naše pole příznivé počasí, urodilo se všeho k uspokojení zdejších obyvatelů. Dne 24. ledna byl velký vítr 20 hodin trvající a nadělal po vsi mnoho škody. Zima byla mírná až do Květné neděle a na hody Boží velikonoční byla tuhá zima. V tomto roce se stavěl most na Závodí v Úpici. Na podzim bylo záhy zima a šly kry.

Roku 1885 začalo silně mrznout až do jarních dnů a jarní počasí dosti časně se rozložilo po povrchu zemském. Léto bylo více suché, úroda žádná, v podzimu krutá zima až do 28. listopadu a po tom až do konce roku mírně. Tento rok byl suchý a neúrodný.

Roku 1886 byla veřejnému užívání odevzdána silnice z Úpice do Trutnova přes naší obec vedoucí. Se stavbou počalo se na jaře roku 1882 a pokračováno v ní roku 1883 a 1884, kdy přikročilo se k stavbě mostu. Se strany trutnovské stavěla se silnice později a dokončena byla roku 1885. Obec naše darovala pro silnici stavbu silnice obnos 2508 zl., s nákladem na nový hřbitov úpický u sv. Ludmily dohromady 3500 zl.

            Rok 1886 začal velmi studeně a vydrželo to až do 24. února, na to mírně 3. března napadlo mnoho sněhu a byla tuhá zima až do konce března. V polích se započalo teprve 5. dubna. Dne 21. června přišla velká voda. P. července po trvalých deštích přišel příval ze Zbylova a na to dne 22. července velký déšť a příval ze všech cest se spadlých mračen a obec zdejší velikými průtržemi a sjížděním břehů navštívena byla, takže mnohému škoda nenhraditelná se stala. Nejhůře bylo podél Zbylova. Zbylovka všecko vytrhala, pole i cesty vzala a ve vsi vše zanesla, též kanál zanesla a tím konečně i vzala. Tento rok v létě časté škody zdejší lid trpěti musel a úroda špatná, nepříznivou povětrností poškozena byla. Bylo jen hojnost slív, švestek a podobných.

Roku 1887 bylo velmi zimavo od 9. ledna až do jara, v polích se začalo teprve v dubnu a na den Božího stoupení na ráno se nachumelilo sněhu. Léto bylo prostředně úrodné a zima záhy začala a krutě trvala až do 22. Března 1888. Třikrát řeka zamrzla a led byl velmi silný, sněhu bylo též velmi mnoho. Takové zimy již dávno nebylo. V tom roce se v Úpici světil nový hřbitov u sv. Ludmily a měšťanská škola započala.

            Roku 1887 utopil se v řece Úpě Josef Peterka z čísla 50 na Kopci, vraceje se v noci z hospody Antonína Záruby na Lhotkách. Zajímavé je, že i manželka jeho tragickou smrtí zahynula, když uhořela při ohni čísla 50 roku 1866.

V následujícím roce 1888 se mnoho zvláštního nepřihodilo. Po kruté zimě hezké jaro se zjevovalo. Dne 29. března byla veliká voda ze sněhu a po ní bylo hezké počasí. Dne 6. dubna bylo již na hole, avšak na ráno se mnoho sněhu nachumelilo a mrzlo. Sníh ležel až do 16. dubna. Rok tento byl úrodný na jaře a brambory, žita a jiné ozimní obilí nebylo. Od toho roku jsou též hodiny na kostelní věži v Úpici.

Roku 1889 bylo na hod Boží vánoční ještě na hole od podzimku a nachumelilo se až dne 22. ledna, ale za dva dny bylo zase na hole. Avšak od 8. do 11. února se velká síla sněhu nasypala a mrzlo až do konce února. Zimní počasí bylo velmi studené, ale zdravé. V polích se začalo dne 6. dubna. Květen byl parný a časté deště, krupobití a přívaly z polí velké škody v obci nadělaly. Dne 12. července byl večer veliký vítr a velkou škodu v lesích a zahradách učinil. Den tento utkví mnohému občanu zdejšímu, neboť hned z jitra smutný den se ukazoval a o desáté hodině velká černava nad naší obcí silnou bouřku předcházela. Hrom bil neustále a uhodilo do čísla 19. Tak hrozný den obec naše ještě nezažila a žádná paměť lidská nemůže říci, že by příbytek lidský blesku za oběť v naší obci přišel.

Roku 1890 zima mírně začala a často pršelo. Časté mlhy a střídání povětrnosti způsobily, že všelijaké nemoce mezi lidmi povstaly a namnoze od toho lidé mřeli. Jmenovitě chřipka, neštovice a podobné nemoci mezi lidmi uhostěny byly. Březen třeskutou zimou započal, že i ptáci mrzli. Dne 14. června velká voda mnoho zaplavila a vzala. Úroda toho roku byla obstojná, zvláště ozimní obilí, ale málo sypalo.

            Při sčítání lidu roku 1890 napočteno v obci 128 rodin a v těch 591 obyvatel, z těchto 297 muži a 294 ženy jsou. Všichni občané jsou vyznání římsko-katolického, 161 mužů a 143 ženy jsou svobodní, 124 mužů a 121 žen ženatých a vdaných, 20 vdovců a 12 vdov. 234 mužů a 230 žen umí číst a psát, 4 muži a 7 žen umí jen číst, 59 mužů a 57 žen neumí číst ani psát. Je tu 567 Čechů a 24 Němci.

Roku 1891 bylo hned od první hodiny krutá a mnoho let nebývalá zima. Mrazy, vánice a jiná znamení kruté zimy se uviděly. V tomto roce mnoho bramborů lidem pomrzlo. Roku 1892 bylo obstojné požehnání všeho mimo ovoce. Jaří a bramborů velmi mnoho. V tomto roce vyhořelo číslo 9. Na jaře 1892 zřízen v naší obci sbor dobrovolných hasičů a při ohni čísla 9 byl poprvé účastný. V tomto roce také dolejší lávka nová krytá postavena byla a obecní kolna pro stříkačku i stříkačka. Tento rok krutou a mnoho let nebývalou zimou skončil.

 Roku 1893 měsíc leden velmi krutě započal a zima taková byla, že lidem všecky prameny i studně zamrzly. Země přes dva lokte zamrzlá byla a led místy 14 čtvrtí silný byl. Osady, které na vrších jsou, draze vodu kupovat musely. Od 1. Února zaveden byl tak zvaný pivní krejcar na splacení dluhu na stříkačku. Dne 7. Května napadlo skoro 4 dm sněhu, do večera roztál, ale ve stinných místech zůstal ležet až dva dny.

Roku 1897 dne 29. července následkem průtrže mračen na Krkonoších rozvodnila se řeka Úpa. Vystoupila ze břehů tak vysoko, že takové povodně nebylo v naší vsi pamětníka. Voda strhla most a obě lávky. Jedna z nich za mlýnem byla však na jedné straně silným řetězem uvázána a zůstala proto na břehu vězeti. Prouzův mlýn byl u velikém nebezpečí býti stržen. Voda vnikla dovnitř na pilu, kterou z větší části porouchala.  Velká hromada klád a prken, před mlýnem nakupených, odplavala. Voda podemlela chalupu Antonína Peterky číslo 74 a ta se rozbořila a zmizela. Povodeň odnesla i dřevěnou stodolu od čísla 27 u mlýna chalupníka Hetfleiše a všechny při vodě položené příbytky bahnem zanesla. Tento den zůstal dlouho zapsán v paměti občanů našich, zvláště těch, kteříž při řece bydleli, pro strach, který té noci z 29. na 30. Července přestát museli.

            29. července v 9 ½ hod. ráno stoupla voda a podržela úroveň stejnou až do večera. Pak začala Úpa stoupati až do 11 hodin v noci. Potom přišel telegram z Trutnova, že řeka se zvedne o 2 m výše, neboť  v Krkonoších protrhla se mračna. K ráno od 2 do 5 hodin dosáhla voda nevídané výše. Celé úpské údolí podobalo se jezeru, jehož středem dravý proud unášel předměty všeho druhu. Celé údolí od Sněžky až daleko za Úpici podobalo se štěrkovišti. Škola naše byla úplně zaplavena a voda vnikla do druhé třídy a do pokoje řídícího učitele, zahrada školní zanesena bahnem a dvoje včely utonuly.

            Dle protokolu obecního výboru ze dne 10. Listopadu 1897 obec uplatňuje nároky na řeku Úpu a doporučuje, aby dle rozhodnutí okresního hejtmanství v Trutnově byla Úpa prohlášena za řeku veřejnou, protože obec Suchovršice od nepaměti uplatňuje služebnost vybírání písku, štěrku, sekání ledu, plavení dříví, plavení se s loďkami na řece Úpě a dále že užívá brodu přes řeku a že též opravuje jeji břehy.

Roku 1898 byl postaven nový dřevěný most a lávky. Počínaje tímto rokem vybírala obec naše první přirážky a sice 10 % k přímým daním na opravy obecních cest.