Navigace

Obsah

Zajímavé události XX.st. do 1935

 

Dne 10. ledna 1901 ve tři čtvrti na 4 hodiny ráno bylo ve zdejší krajině zemětřesení se třemi silnými záchvěvy, kterými vše bylo vzbuzeno. Na mnohých budovách udělaly se trhliny.

Roku 1903 dne 17. dubna ve 3  ¾ hodiny odpoledne vypukl požár čísla 9 vedle školy. To číslo vyhořelo již jednou v roce 1892. Nyní tento požár povstal tím, že chlapec Antonín Šulitka vyšel si se svíčku na půdu a dle všeho zdání neopatrností zapálil došky. Na požár upozornil pan František Rosa mladší, hasič, řídícího učitele Tomáše Veselého, jednatele sboru dobrovolných hasičů. Na to dopravena stříkačka na místo a požár uhašen. Sousední sbor dobrovolných hasičů v Úpici dostavil se také k požáru, ale nepracoval.

            Dne 18. dubna začal padati sníh a napadlo ho průměrně 1 m. V zahradách nadělal mnoho škody.

            Dne 8. května v noci byla v Krkonoších průtrž mračen provázená kroupami a tím Úpa vystoupila z břehů a nadělala mnoho škod.

            27. října 1903 konala se zkušební komise za příčinou projektované regulace řeky Úpy v obvodu města Úpice od hranic suchovršických až po hranice obce Havlovice.

Roku 1906 byl leden teplý a bez sněhu. Kolem 6. ledna pan Josef Rosa z čísla 63 oral na poli. Toho roku byl pokácen a prodán obecní les „Ve stráni“ u zvonice.

Dne 9. května 1907 byla prodána stará škola číslo 108 p. Antonínu Hellerovi za obnos K 7600,-.

V létech 1906  1908 provedena regulace řeky Úpy. Úprava další trati v Suchovršicích projektována byla rozpočtem 16 000 K a jevila se nutnou jako doplnění úpravy v obvodu města Úpice.

Roku 1908 postaven nový hostinec a dvorava U Vágnerů. V tom samém roce zde hráno bylo první divadelní představení od Stroupežnického „Naši furianti“ na novém jevišti.

            Roku 1908 postavil v naší obci továrnu p. Antonín Heller z Úpice na pozemku koupeném od Josefa Seidla číslo 5.

            Dne 2. května dopustil se žák druhé třídy zdejší školy Antonín Šulitka činu, který se mu stal osudným. Vzal totiž Peterkové na Lhotkách číslo 98   10 korun. Když později rodiče jeho se to dozvěděli, kárali ho za přestupek ten. Chlapec snad z obavy před trestem dne 9. května odešel z domova a toulal se po okolí. V neděli 10. května ráno přišel zpět, zašel do lesa nedaleko obydlí svých rodičů a tam se oběsil. Pohřeb byl v pondělí 11. května na hřbitově úpickém.

            U barokní sochy sv. Jana Nepomuckého stály až do roku 1908 tři velké lípy, které tam byly zasazeny asi při zřízení sochy roku 1776. Pak byly stromy bohužel vykáceny.

            Dne 11. října na počest šedesátiletého jubilea panování císaře Františka Josefa I pořádána byla školní mládeží slavnost při níž zasazeny byly ovocné stromky u nové školy na pozemku Josefa Rosy a Antonína Peterky.

Dne 15. června 1909 po odpoledním vyučování šel žák druhé třídy Václav Schmidt z Lampertic bytem u Antonína Peterky číslo 10 do řeky nade mlýnem se vykoupat. Nešťastnou náhodou dostal se do hlubiny, v níž, neznaje plavati, utonul. Mrtvola nešťastného chlapce byla po půl druhé hodině z hlubiny vytažena a ve čtvrtek odpoledne 17. června od Lampertic odvezena.

Roku 1910 objevena byla nová kometa nazvaná 1910 A. U nás byla k pozorování 18. a 19. ledna.

            Při sčítání lidu k 31. prosinci 1910 v naší obci napočteno všech obyvatelů 864, z toho 407 mužů a 457 žen. Z nich vyznání římsko-katolického 854 osob. K české řeči se přihlásilo 858 osob a německé 6 osob.

Roku 1911 bylo léto velmi suché. Teplo dostoupilo až na 40 st. Celsia.

Zemská komise pro úpravu řek v Království Českém zadávala roku 1912 provedení úpravných prací na řece Úpě v Suchovršicích. Práce ty záležely hlavně na rozšíření řečiště, dláždění břehových svahů, zřízení pobřežních zdí a postavení spodní stavby dvou železných mostů v okrouhlém nákladu 96.000 K.

            V roce 1912 založena byla v naší obci odbočka tělovýchovné jednoty Sokol.

            V roce 1912 proveden a účelům svým odevzdán byl vodovod na Kvíčale, který tento jmenovaná samota u firmy Ant. Kunz v Hranicích objednala. Tímto podnikem odstraněna byla veliká nouze o vodu, kterou veškeří obyvatelé tamější po celá léta trpěti musili. Náklad na vodovod činil asi 16. 000 K.

 V roce 1914 postaveny byly betonové mosty.

             26. července 1914 vyhlášena mobilizace a začala válka světová, která byla mezníkem v osudech mnohých lidí i celých národů. Všichni vojáci posláni byli k vojsku a postupem času nastaly vyjimečné poměry. Nastalo pronásledování všeho českého, i nevinnou českou píseň nám zakázali zpívat. Nastal nedostatek jídla, oděvů i jiných potřeb. Nastaly rekvisice, totiž násilné zabírání obilí, brambor a později i dobytka. Protože v naší pohorské vsi je dost lidí, kteří nemají svoje pozemky, jezdili tito „do kraje“ k České Skalici, Jaroměři a Hradci pro životní potřeby. Nastal, zvláště ke konci války, zápas o kousek chleba, který byl vzácností. Byly sice vydávány lístky na chleba, mouku, cukr, mýdlo a jiné potřeby, ale tak malé množství a tak špatné jakosti, zvláště u chleba, že to naprosto nedostačovalo k uhájení života a zdraví. Peníze klesly v ceně, počala výměna věcí. Byli lidé, mající aspoň nějaký přebytek životních potřeb, zvláště obilí, kteří prodali druhému za tak zvané maximální ceny, tj. za ceny úředně stanovené, ovšem poměrně nízké. Ale byli též takoví, co vyměnili svému bližnímu předměty denní potřeby, třeba že tento se zbavil za jídlo poslední své košile a srdce jim při tom nepromluvilo. Bylo ticho, smutno v naší obci,  jako jinde,  lidé doma čekali s obavou i toužebností listonoše, přinese-li jim naději nebo zklamání a bolest.

            Dík naší slovanské, třeba že nesvorné povaze, počal se v této těžké chvíli český národ jednotit a čím více na nás rakouská zloba dolehla, tím pevněji se semknul. Tenkrát zapomněli jsme na všecky politické, náboženské i stavovské boje, byli jsme jedna rodina, byli jsme všichni jenom Češi. Naše zbožné přání o naše osamostatnění se proměnilo v živelnou touhu. Náš odboj doma i za hranicemi sílil, vzrostly z něho zahraniční legie. I když centrální mocnosti měly občasné úspěchy zbraněmi, nepřestali jsme věřit v naše vítězství.

20. července roku 1915 zemřel ve věku 43 let Antonín Rosa, mistr kovářský v Suchovršicích.

Od 1. května 1916 zaveden byl letní čas, totiž hodiny posunuty o 1 hod. napřed.

Na jaře 1917 vysázeno podél řeky Úpy na Lhotkách 80 jasanů a 40 lip na dolním konci vsi v upomínku na světovou válku. Toho roku zrekvírován byl k válečným účelům zvon z naší staré zvonice, který tam po dvě století zníval.

Ještě v roce 1918 stála při okresní silnici na pozemku číslo 87/2 před číslem 10 zděná kaplička s věžičkou. Kdy byla postavena, není známo. Před dávnými časy bylo z nařízení vrchnosti uloženo, aby v každé vsi byl postaven dřevěný kříž s obrazem Ukřižovaného. Tak stalo se i v naší vsi. Protože dřevo kříže časem uhnilo, byla později postavena zděná kaplička a do kapličky byl dán kříž.

             Dne 28. října 1918 prohlášen český samostatný stát a tím uskutečněn sen všech dobrých věrných Čechů. My, kteří jsme zažili světovou válku, trpěli a strádali duševně i tělesně na frontách i doma, zažili jsme velký slavný den, jaký snad nezažije ani pokolení příští. Byla to veliká chvíle. Byli jsme povzneseni nad stranické, stavovské i náboženské třenice, byli jsme jedna veliká česká rodina, zcelená tím nebezpečím o naše bytí či nebytí. Budiž to generacím příštím naučením i výstrahou, protože svoboda naše byla vykoupena těžkými obětmi a zrodila se z nesmírného strádání, útisku a z české krve.

            Našim potomkům budiž tento den vždy posvátným!

 

 Část zápisů z 1. Knihy kroniky obce Suchovršice 1918 – 1930

 

Státní převrat

Dne 28. Října 1918 prohlášen byl český samostatný stát a tím uskutečněn sen všech věrných Čechů.

My, kteří jsme zažili světovou válku, trpěli duševně a tělesně na frontách i doma, zažili jsme velký slavný den, jaký snad nezažije ani pokolení příští. Byla to slavná veliká chvíle, kdy byli jsme velcí, povzneseni nad všechny třenice, byli jsme jedinou rodinou zcelenou nebezpečím o naše bytí a nebytí.

Našim generacím příštím budiž to poučením a výstrahou. Našim potomkům budiž tento den vždy posvátným, protože byl vykoupen těžkými oběťmi, zrodil se z tolika strádání, útisku a české krve.

Není možno vypovědět, jakým byl pro nás převrat, to se muselo prožít.

Oslava naší samostatnosti v Úpici

V neděli po 28. Říjnu 1918 dne 3. Listopadu konala se v Úpici oslava naší samostatnosti, které se zúčastnilo velké množství lidí z místa, z naší vsi i míst okolních.

Oslava naší svobody v naší vsi

Dne 8. Listopadu 1918 pořádána ve škole dětská slavnost na paměť obnovení Československého státu, potom děti za zpěvu šly na „Kočárek“, kde byly spáleny obrazy a znaky Rakouska.

Upsání půjčky „Národní svobody“

Dne 28. Listopadu 1918 usneslo se obecní zastupitelstvo v Suchovršicích upsati na půjčku „Národní svobody“ obnos 4 000 K.

Zřízení třetí třídy v obecné škole

V roce 1918 zřízena v naší obecné škole třetí třída. Vyučování v ní počalo od 1. Ledna 1919.

Pokračování v úpravě řeky Úpy

V roce 1919 pokračováno v naší obci v úpravě řeky Úpy a úprava dokončena roku 1921.

První obecní volby po státním převratě

Na jaře roku 1919 provedeny byly první obecní volby po převratě. Za členy obecního zastupitelstva zvoleni:

Za stranu českých socialistů Josefa Peterky č. 114, Antonín Vágner č. 124, Jaroslav Jarý č. 13, Václav Hájek čp. 104, Emanuel Šrejtr čp. 75, Antonín Kocián č. 117, Hynek Peterka č. 131, Josef Beneš č. 41 a Františka Ekrová č. 118.

Za čs. stranu republikánskou Antoín Peterka č. 10, Josef Seidl č. 68 a Jan Tomeš čís.69.

Za čs. stranu lidovou František Friml čís. 40 a Antonín Jarý č. 99.

Za čs. stranu sociál. demokratickou Josef Hrudík č. 47.

Obecní rozpočet na rok 1919

Dne 2.dubna 1919 schválilo obecní zastupitelstvo rozpočet na rok 1919 a usneslo se vybírati: 30 % přirážku školní a 80 % přirážku obecní.

Počátek činnosti míst. tělocv. jednoty „Sokol“

Dne 1. května 1919 počala místní jednota „Sokol“ svoji činnost prvním cvičením. Místní jednota založena byla r. 1912 a počátkem války svoji činnost přerušila.

Dětská Husova slavnost

Dne 28. a 29. června 1919 pořádána zdejší obecnou školou a dětská „Husova slavnost“.

Schválení smlouvy o stavbě elektrovodné sítě

Dne 10. Srpna 1919 schválilo obecní zastupitelstvo smlouvu s Východočeskou elektrárnou, jednající o stavbě elektrovodné sítě v naší obci.

Slavnost „Stínání kohouta“

O posvícení dne 28. září 1919 pořádána byla místními mládenci stará lidová slavnost „Stínání kohouta“.

Sázení lípy 28. října v naší obci

Dne 28. října 1919 odpoledne zasazena byla při obecní cestě č.k. 1019 u betonového mostu před čp. 103 Lípa 28. Října.

Ustavení místní osvětové komise

V říjnu 1919 ustavena byla v Suchovršicích místní osvětová komise.

Sbírka na zlatý poklad republiky

V listopadu r. 1919 věnovali občané suchovršičtí na zlatý poklad republiky Československé 74 stříbrné mince, 32 drobné mince a 327 stříbrných a zlatých předmětů.

Kolkování papírových peněz

Při kolkování papírových /rakouských/ peněz okolkováno bylo ze Suchovršic 69.920 K, na jednu osobu připadlo průměrně 81 K.

Požár čís. p. 20

Dne 12. Února 1920 vyhořelo čís. p. 20 v naší obci náležející Janu Řezníčkovi, a bylo nově zbudováno.

Upsání půjčky Republiky Československé

Dne 22. března 1920 usneslo se obecní zastupitelstvo upsati na půjčku Republiky Československé obnos Kč 5000.

Pokácení části obecního lesa na Lhotkách

V roce 1920 pokácena část obecního lesa na Lhotkách č.k.708 – dle protokolu obec. zastupitelstva ze dne 22. března a 2. května 1920.

Požár stodoly při čís. p. 112

Dne 26. dubna 1920 vyhořela stodola patřící k číslu 112 na Kopci, jehož majitelem je Josef Hoza, zeť Adolfa Peterky, a byla nově postavena.

Požár čís.p. 110

Dne 20. května 1920 vyhořelo č.p. 110 na Kvíčale, které patřilo Josefu Jarému a nebylo již více zbudováno.

Protože to byl v krátké době již třetí požár v naší obci, bylo vysloveno podezření, že tyto ohně byly úmyslně založeny.

Postavení nové stodoly při čp. 68

Roku 1920 zbořil Josef Seidl, majitel usedlosti čp. 68 „U kříže“ u této starou dřevěnou stodolu a postavil stodolu novou.

Pokus o zřízení železniční zastávky

Dle protokolu obecního zastupitelstva ze dne 26. května a 10. června 1920 žádala obec naše o povolení k zřízení železniční zastávky v naší obci. Žádost byla však zamítnuta z toho důvodu, že by se prý zastávka nevyplácela.

Návrat ruských legií

Na sklonku léta r. 1920 vrátili se domů příslušníci našeho zahradního vojska na Rusi – ruští legionáři. Do naší obce vrátili se: Julius Geisler čp. 127, Jaroslav Horčička čp. 30, Antonín Jarý čp. 17, Václav Lenfeld čp. 126, Jan Šafář čp. 123 a Augustin Záruba čp.1. Domů nevrátil se ruský legionář Špelda čp. 93.

Francouzský a italský legionář

Z naší obce vrátil se domů Augustin Rosa čp. 25 jako francouzský legionář a Jaroslav Nývlt čp. 120 jako italský legionář.

Stavba místní elektrovodné sítě

V roce 1920 provedena byla stavba místní elektrovodné sítě, která vyžádala si nákladu Kč. 152.000, jež zaplatila obec, která si potřebný obnos opatřila výpůjčkou u místního Spořitelního a záložního spolku. Vnitřní elektrovodné zařízení zaplatili si majitelé domů. Počátkem zimy v r. 1920 počalo se svítit elektrickým proudem.

Veřejné osvětlování

Na několika místech v naší obci zřízeny byly elektrické lampy k osvětlování veřejných míst, které byly počátkem zimy v r. 1920 v noci rozsvěcovány, později však pro značný náklad, který si toto veřejné osvětlování vyžádalo, svítit přestalo.

Úmrtí

Dne 17. listopadu 1920 zemřela v naší obci Anna Sedláčková čp. 34 v požehnaném věku 92 let.

Sčítání lidu

Při sčítání lidu v roce 1921 napočteno v naší obci 777 osob a z toho: 358 mužů, 419 žen, 758 národnosti československé, 19 osob národnosti německé, 403 osoby náboženství římsko-katolického a 4 evangelíci, 279 osob náboženství československého, 6 osob jiného vyznání, 85 osob bez vyznání. Domovskou příslušnost má v naší obci 511 osob. Rozvrstvení obyvatelstva dle zaměstnání: 290 dělníků, 39 rolníků, 25 řemeslníků, živnostníků a obchodníků, 8 úředníků a učitelů, 210 při domácím hospodářství, 130 dětí do 14 let, 3 soukromníci a pensisté a 72 osob bez zaměstnání.

Doplňovací volba starosty

Dne 9. ledna 1921 zvolen obecním starostou Antonín Vágner, hostinský čp. 124 za odstoupivšího starostu Josefa Peterku č. 114, který se vzdal úřadu starosty pro svoji nemoc. Josef Peterka zastával úřad starosty od r. 1900.

Volba místní školní rady

Dne 20. února 1921 provedena volba místní školní rady. Za členy zvoleni: Josef Peterka č.114, Antonín Peterka č. 10, František Friml č. 40 a František Kvasnička č. 47.

Sbírka na zvon

Dne 29. července 1921 usneslo se obecní zastupitelstvo k žádosti občanů provésti sbírku na zvon.

Jednání o pozemcích ve „Zbylově“

V roce 1921 jednáno bylo o pozemcích ve „Zbylově“ mezi obcí a uživateli těchto pozemků. Uživatelé uvedených pozemků tvrdili, že dle ústního podání svých předchůdců byly tyto pozemky od obce koupeny a pouze celá kupní cena nebyla za ně zaplacena a z tohoto zbytku platili majitelé obci úrok /nikoliv nájem/. Pozemky jako svoje drželi a užívali a jejich nástupníci užívají dodnes.

Svoje tvrzení chtěli opřít o svědectví Antonína Záruby, hostinského a bývalého starosty čp. 113, který prohlásil, že bude –li zapotřebí, dosvědčí, že viděl napsané smlouvy o prodeji těchto pozemků /mezi obcí a tehdejšími uživateli/ a že si ještě pamatuje osoby, které byly jako svědci na smlouvách podepsány.

Protože však uvedené pozemky byly zapsány ve vlastnictví obce a obec měla v úmyslu uplatňovati na ně plné vlastnické právo /zástupci obce učiněn návrh, aby pozemky byly zalesněny/, zdálo se, že dojde k soudnímu sporu. Uživatelé těchto pozemků, jichž bylo celkem 18, konali společné porady v čís.p. 117.

Konečně docíleno bylo dohody mezi oběma stranami a obec uvedené pozemky uživatelům prodala.

Požár čp. 49

Dne 15. srpna 1921 vyhořelo čís.p. 49 náležející Václavu Bechynkovi, a bylo týž rok nově zbudováno.

Změna obecního posla

Dle protokolu obecního zastupitelstva ze dne 7. srpna 1921 ustanoven byl obecním poslem od 1. září 1921 Antonín Kocián čp. 117 za dosavadního posla Antonína Celbu čp. 84, který se služby té vzdal. Jmenovaný Antonín Kocián dnem 1. září 1921 službu nastoupil.

Slavnost „Stínání kohouta“

Dne 25. září 1921 pořádána byla kroužkem mládenců stará lidová slavnost „Stínání kohouta“. Protože v uvedený den bylo posvícení a velmi pěkné počasí, zúčastnilo se slavnosti mnoho lidí místních i okolních, zvlášť z Úpice.

Likvidace zásobovacího výboru

V roce 1921 ukončil svoji činnost místní zásobovací výbor, který byl za války ustaven. Svoje hospodaření ukončil schodkem, který zaplatila obec, a zároveň vykázal přebytek, který rozdělil následovně: Obec přijala ve schůzi obecního zastupitelstva dne 12. Listopadu 1921 obnos Kč 6057,19 jako fond na stavbu chudobince, na školní pomůcky daroval zásobovací výbor částku Kč a a na obecní knihovnu Kč 500.-.

Sebevražda

Dne 27. Dubna 1922 zastřelil se v Šale n. Váhom na Slovensku četnický strážmistr Augustin Rosa ze Suchovršic čp. 25. V dopise, který jmenovaný napsal svým rodičům uvádí, že příčinou jeho smrti je jeho představený kapitán Eduard Beneš z Piešťan.

Mobilisace

V říjnu 1921 provedena byla po druhé částečná mobilizace našeho československého vojska /první v roce 1919/. I z naší obce odešli všichni vojíni povolaných ročníků.

Stavba dřevěného mostu

V říjnu a listopadu 1921 postaven byl přes řeku Úpu dřevěný most u čp. 81. Stavbu provedl Josef Macek, tesařský mistr v Úpici.

Stavba obytného stavení ve mlýně

V roce 1922 postaveno nové obytné stavení při mlýně č. 26 mlynářem Bohuslavem Prouzou.

Stavba stodoly u č.p. 69

V roce 1922 zbořil Jan Tomeš při svém stavení čp. 69 starou stodolu a na jejím místě postavil stodolu novou.

Stavba prozatímní zvonice

V květnu 1922 postavili si místní občané katolíci na parcele č.k. 393/1 při čísle 34 prozatímní dřevěnou zvonici.

Svěcení nového zvonu

Dne 21. Května 1922 posvěcen byl nový zvon, který si pořídili místní katolíci. Od 2. hodiny odpoledne seřadil se průvod, v jehož středu byl na voze ověnčený zvon, na dolním konci vsi, za hudby došel na zahradu čp. 34, kde postaven byl mezi kvetoucími stromy oltář. Zde uvítala přítomného p. biskupa drůžička Olga Brožová z čp. 116. Za zpěvu, který řídil Petr Slavík, ředitel kůru z Úpice, vykonal světící obřad královéhradecký biskup /nynější pražský arcibiskup/ Dr. Karel Kašpar, který týž den udílel v Úpici svátost biřmování. Potom byl zvon do nové zvonice zavěšen a zvoněno jím. Tím byla slavnost ukončena. Počasí bylo týž den velice pěkné a účast na slavnosti i z míst okolních velmi četná.

Stavba čp. 110 při továrně

Ku konci léta 1922 postaven byl při továrně úřed. domek /a v roce 1923 dokončen/, který obdržel čís. 110, kteréž číslo mělo stavení Josefa Jarého na Kvíčale, které v roce 1920 vyhořelo a nebylo již více zbudováno.

Odstoupení starosty Antonína Vágnera

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 7. února 1923 vzdal se Antonín Vágner úřadu starosty a ve schůzi obec. Zastupitelstva 7.5. t.r. byla jeho resignace přijata. Svoje odstoupení odůvodnil tím, že mu bylo členy strany českých socialistů vytýkáno, že dosti rychle nevyřizoval věc se zvonem, což považoval na nedůvěru.

Zjištění schodku v obec. hospodářství

Antonín Vágner jako starosta zastával také službu obecního pokladníka a účetního, jak bylo dříve zvykem. Zákon z roku 1921 č. 329 Sb. nařídil, že služba obec. pokladníka má vykonávat úředník nebo člen obecního zastupitelstva, mimo starosty, volbou k tomu pověřený. Při revisi obecního hospodářství provedené okresní správní komisí v Úpici zjištěno, že má Ant. Vágner v obec.hospodářství schodek 17000 Kč, kterýžto obnos byl jmenovanému na jeho nemovitosti knihovně zajištěn. Na Antonína Vágnera, který byl člověkem poctivcem a tento schodek zavinil pouze tím, že nebyl dost opatrným při manipulaci s penězi, tato ztráta tak působila, že měla za následek jeho předčasný skon.

Volba obecního pokladníka

Na základě zákona č. 329 § 15 sb. zvolen obecním pokladníkem Josef Seidl čp. 5, který nebyl členem obec. zastupitelstva.

Doplňovací volba starosty

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 10. května 1923 zvolen starostou Antonín Peterka čp. 10.

Volba obecního kronikáře

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 30. května 1923 zvolen obecním kronikářem Václav Hájek čp. 104.

Mniška

V roce 1922 a 1923 napadeny byly lesy Barchoviny i lesy sousední mniškou, která udělala na lesních porostech ohromné škody, protože všechny smrky uschly a musely být vykáceny /i zcela mladé/. Také část lesy „U buku“ u Sedloňova podlehla mnišce, která tam z Barchovin přeletěla. Veškerá lidská snaha zamezit tuto pohromu byla marnou. Na jaře r. 1923 objevila se mniška i v lesích v naší obci, velká chladna v červnu t.r. však mnišku zahubila, takže u nás lesy tímto škůdcem neutrpěly.

Oprava staré zvonice

V září 1923 opravena byla nákladem obce stará zvonice, postavená roku 1730. Bylo dbáno toho, aby byl zachován starý ráz její.

Slavnost odevzdání zvonu obci

Dne 8. Září 1923 zavěsili si zástupci náboženské obce církve československé do opravené zvonice svůj zvon. Dne 9. Září ráno sloužena polní mše církve československé na zahradě Václava Víta čp. 87. Odpoledne vyšel průvod s hudnou od příbytku Fridolína Hetflejše čp. 3 a došel na místo slavnosti na zahradu Josefa Víta čp. 103, kdež bylo přečteno prohlášení, jímž nábož. Obec církve československé předává zvon obci. Na to následovala řeč československého faráře z Úpice Josefa Lána. Po řeči zvoněno novým zvonem k uctění památky padlých ve světové válce a po tom následoval koncert, který trval až do soumraku. Slavnosti zúčastnilo se čestné občanstvo zdejší i míst okolních. Počasí bylo týž den pěkné.

Obecní volby

Dne 16. září 1923 provedeny byly obecní volby. Za členy obecního zastupitelstva zvoleni:

Za stranu českých socialistů Václav Hájek č. 104, Emanuel Šrejtr č. 11, Jaroslav Jarý č. 13, František Suchomel č. 127, Antonín Kult č. 99 a Augustin Rosa č. 25.

Za stranu lidovou: Antonín Peterka č. 10, Josef Peterka č. 114, Jan Tomeš č. 69, Josef Seidl č. 68, Václav Bechynka č. 49 a Adolf Peterka č. 56.

Za stranu komunistickou: Jan Šafář č. 123, Václav Grulich č. 67, Marie Urbanová č. 47 a Václav Zajíček č. 126.

 Volba starosty

Obecním starostou zvolen Augustin Rosa č. 25. 

Požár čís. 111

V únoru 1924 vyhořelo čís.p. 111 na Kvíčale, náležející Václavu Sedláčkovi a bylo týž rok nově zbudováno.

Zbavení obecního posla služby

Dle usnesení obecního zastupitelstva ze dne 26. dubna 1924 zbaven Antonín Kocián služby obecního posla. Usnesení zrušeno rozhodnutím Okresní správní komise v Úpici ze dne 11. července 1924 č.j. 746.

Přijetí nového posla a školníka

Obecní zastupitelstvo usneslo se vypsati konkurs na místo posla a školníka. Jediný žadatel František Kvasnička č. 47 přijat byl za obec.posla a školníka od 1. srpna 1924, dle protokolu obecního zastupitelstva zde dne 30. července 1924.

Volba obecního pokladníka

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 23. prosince 1924 zvolen obecním pokladníkem Václav Hájek čp. 104 za dosavadního pokladníka Josefa Seidla čp.5, který se této služby vzdal.

Dávka z motorového vozidla

Obecní zastupitelstvo usneslo se vybírati od továrníka Ant. Hellera zákonnou dávku z motorového vozidla /auta/, které měl umístěno v továrně v Suchovršicích. Antonín Heller se z usnesení odvolal k Okresní správní komisi v Úpici, Zemskému správnímu výboru v Praze a konečně k Nejvyššímu soudu v Brně, který rozhodl, že jmenovaný je povinen dávku platit.

První divadelní hra v přírodě

Dne 28. června 1925 poprvé a dne 5. července po druhé sehrál místní Spolek divadelních ochotníků první divadelní hru v přírodě „Kráska ze Šumavy“ v Karbance na pozemku Bohuslava Šrejbera č. 53. Obě představení byly velmi četně navštíveny. Režii na hru měl Jan Ungr.

Stavba nové stodoly č.p. 1

V roce 1925 zbořil Augustin Záruba u svého příbytku čp. 1 starou stodolu a postavil na jiném místě stodolu novou.

Přeložení části cesty č.k. 1052

V roce 1925 přeložil Augustin Záruba čp.1 při stavbě nové stodoly část cesty č.k. 1052, která vedla těsně podél jeho stavení, několik metrů dál směrem proti toku vody.

Stavba nového domku čp.133

Na podzim roku 1925 postavil a v roce 1926 dokončil Antonín Jarý, truhlář, stavbu nového domku, který dostal čp. 133, na pozemku který koupil od obce.

Stavba nového domku čp. 134

Na jaře roku 1926 postavil na pozemku koupeném od obce poblíž již zbudovaného domu čís. 133, Rudolf Vít, malíř pokojů, nový domek, který dostal číslo 134.

Požár čís. p. 87

Dne 20. Května roku 1926 vyhořelo čís.p. 87 náležející Václavu Vítovi. Požár vypukl as o 9 hodině večer. Při požáru byly vážně ohroženy příbytky č. 66, 80 a 90, vesměs pod doškovými střechami. Dík však rychlé pohotovosti místního hasičského sboru, který měl ten den na večer požární cvičení a většina členů sboru byla v pracovním hasičském úboru na biografickém představení, které pořádal kočovný biograf u Vágnerů, podařilo se uvedené příbytky od vznícení zachránit. 

Číslo 87 bylo na témže místě v roce 1926 nově zbudováno. Při této stavbě spadl na stodole zadní štít /proti čp. 10/, který byl již téměř vyzděn. Na štěstí nikdo však nepřišel při tom k úrazu.

Příjezd p. presidenta do Úpice

Dne 11. července 1926 navštívil Úpici první president Československé republiky T. G. Masaryk. Z naší obce zúčastnili se uvítání těl. Jednota Sokol, Sbor dobrovolných hasičů a četní ostatní občané.

Vzdání se úřadu obecního starosty

V červenci 1926 vzdal se Augustin Rosa úřadu starosty a ve schůzi obec. Zastupitelstva dne 24. července 1926 byla jeho resignace přijata. Úřad starosty převzal náměstek starosty Jan Šafář. Dne 28. Července provedena doplňovací volba starosty a starostou zvolen Václav Hájek čp. 104.

Úmrtí

Dne 9. září 1926 zemřel v mladém věku Antonín Vágner, hostinský a bývalý starosta z čp. 124 a dne 11. Září byl za velké účasti občanů pohřben.

Volba obecního pokladníka

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 4. Září 1926 zvolen obecním pokladníkem Adolf Kocián čís. 34 za Václava Hájka, který se služby pokladníka vzdal, když byl zvolen obecním starostou.

Doplňovací volba starosty – druhá

Zemský úřad v Praze k námitkám, podaným na doplňovací volby starosty ze dne 28. července 1926, tuto volbu zrušil a nařídil novou doplňovací volbu starosty, která provedena byla dne 4. 12. 1926. Starostou zvolen Antonín Peterka číslo 10.

Stavba čísla 135

V roce 1926 postavil na pozemku koupeném od obce část a v roce 1930 další část domku František Horák. Domek označen č. 135.

Stavba nového domku čp.136

Na jaře 1927 postavil Josef Seidl při čísle 5 nový domek, ve kterém jako pokladník místního Spořitelního a záložního spolku umístil kancelář uvedeného spolku. Tato přístavba, ač je spojena s číslem 5, obdržela samostatné číslo 136.

Stavba lednice a chléva při čp. 113

V roce 1927 postavil Bohuslav Kocián u čp. 113 novou lednici a chlév.

Přístavba čís. 81

V roce 1926 přestavěl František Adámek svůj příbytek č. 81. O rok později byla přestavěna chalupa čp.40 na Malé straně jejími majiteli Františkem a Hermínou Frimlovými.

Převzetí vodních parcel

V roce 1927 v důsledku zestátňovací akce převzalo Ředitelství státních lesů statků v Brandýse n. Labem od velkostatku „Náchod“ mimo jiných také vodní parcely č.k. 1066 a 1068, patřící ke katastru naší obce.

Odpověď obce Ředitelství státních lesů

Ředitelství Státních lesů a statků v Brandýse n. L. upíralo naší obci právo na dobývání písku a štěrku z řeky Úpy na uvedených parcelách /vodních/ a nabízelo dobývání písku obci pronajmout za roční obnos Kč 50.-.  Obecní zastupitelstvo ve schůzi 22. března 1927 usneslo se na tom, že trvá na nabytém právu dobývání písku a štěrku z řeky Úpy v katastru obce, kteroužto služebnost uplatňuje od nepaměti a až dosud a že nepřistoupí na žádný sebemenší uznávací poplatek. Dále usneslo se v tomto smyslu doporučeným dopisem uvedenému ředitelství odpověděti.

Obecní volby

Dne 16. října 1927 provedeny byly v naší obci obecní volby. Za členy obecního zastupitelstva zvoleni:

Za stranu lidovou Antonín Peterka č. 10, Adolf Kocián č. 34, Josef Seidl č. 68, Josef Peterka č. 16, Augustin Záruba č. 1 a Hynek Peterka č. 131.

Za stranu národně sociální Václav Hájek č. 104, Emanuel Šrejtr č. 11, Jaroslav Jarý č. 88, Antonín Kult č. 91.

Za stranu komunistickou Jan Šafář č. 123, Čeněk Šulitka č. 118 a Josef Zika č. 47.

Za stranu živnostenskou a obchodnicko středostavovskou Fridolin Hetflejš č. 3 a Jaroslav Tuček č. 130.

Volba starosty

Dne 5. listopadu 1927 ve schůzi obecního zastupitelstva zvolen obecním starostou Antonín Peterka č. 10, náměstkem starosty Václav Hájek č. 104.

Druhý pokus o zřízení železniční zastávky

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 11. února 1928 usneseno k návrhu Jaroslava Veselého, majitele kruhové cihelny v Úpici, žádati o povolení zříditi železniční zastávku v naší obci. Dále usneseno svolati schůzi všech místních občanů, aby se vyslovili, jsou-li pro zřízení zastávky a jsou-li ochotni na výstavbu přispěti.

Schůze občanů

Dne 15. února 1928 konána byla v hostinci u Vágnerů schůze místních občanů za účasti 90ti občanů i občanek a p. Jaroslava Veselého z Úpice. Na této schůzi usneseno žádati o zřízení zastávky a zároveň podepsána přítomnými listina, kterou se zavázali, čím kdo na stavbu přispěje. Dle všeobecných podmínek k zřizování železničních zastávek ČSD nenesou žádný náklad se zřízením zastávky, nýbrž veškerý náklad se zřízením této spojený musili si v tomto případě hraditi zdejší občané sami. Obec jako samosprávný svazek zas stávajících okolností zvláště k limitu přirážek, tj. k stanovení nejvyšší přípustné míry obecních přirážek na 200 %, zákonem z r. 1927 č. 77, tento úkol na sebe vzíti nemohla. V této schůzi zvolena ještě komise, která měla se o zřízení zastávky starat.

Jmenování čestného občana

Obecní zastupitelstvo usneslo se ve schůzi dne 3. července 1928 jmenovati rodáka suchovršického Dra Kašpara Rosu na Hořičkách u příležitosti jeho 85ti letých narozenin zdejším čestným občanem.

Účast na slavnosti na Hořičkách

V červenci 1928 zúčastnilo se slavnosti na Hořičkách na počest Dra Kašpara Rosy, zasloužilého lékaře, u příležitosti jeho 85. Narozenin, zdejší obecní zastupitelstvo, sbor dobrovolných hasičů a ještě jiní občané. Starosta naší obce odevzdal oslavenci na důkaz čestného občanství diplom.

Přístavba u čp. 90

Na jaře roku 1928 přistavěl Florian Peterka k čp. 90 nový domek.

Stavba čp. 137

V roce 1928 postavil Adolf Rosa opodál příbytku čp. 72, který koupil od bratří Baudyšových, nový domek, který dostal číslo 137.

Zřízení a odhalení pamětní desky

V roce 1928 zřídila místní okrašlovací komise na pozemku u čp. 11 pamětní desku padlým vojínům z naší obce. Dne 30. září byla pamětní deska pod protektorátem obecního zastupitelstva slavnostně odhalena. Průvod s hudbou vyšel od příbytku Fridolina Hetflejše zahradníka čp. 3. Na místě promluvil starosta Antonín Peterka a řídící učitel ve výslužbě, spisovatel Karel Pleskač. Po tom položili k pomníku věnce příbuzní padlých, s proslovy obecní zastupitelstvo, sbor dobrovolných hasičů, spolek divadelních ochotníků, tělocvičná jednota Sokol a strana lidová, kteří se slavnosti korporativně zúčastnili. Slavnosti zúčastnilo se i četné ostatní občanstvo z naší obce i z Úpice a všem se slavnost líbila pro svůj pietní ráz.

Na desce jsou vyryta jména padlých ve světové válce:

Celba František                    Dytrych Karel                 Grulich Bedřich            

Geisler Augustin                 Jarý Josef                          Kroužel Josef                   

Karásek Rudolf                    Kubec Vojtěch                 Kubíček Rudolf               

Matějka Josef                       Nosek František              Nečas Antonín            

Podaný Josef                        Peterka Josef                    Peterka Jaroslav

Prouza Josef                         Rosa František                  Reh Jan

Rotter Adol                           Šrejber František             Špelda František              

Šklíba Josef                           Ungr Jan                              Vágner Josef                  

Záruba Josef                         Hetflejš Ladislav            aŠafář Karel.

Volba obecního kronikáře

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 15. října 1928 zvolen byl obecním kronikářem Adolf Kocián, který volbu nepřijal pro nedostatek času k této práci. Usneseno požádati Josefa Seidla čp.5, zdali by tuto funkci nevykonával. Protože Josef Seidl odmítl, prohlásil v následující schůzi obecního zastupitelstva A. Kocián, že kronikáře přijímá pod tou podmínkou, že zápisy do kroniky provede, až mu to bude možné.

Stavba budovy železniční zastávky

Zřízení železniční zastávky bylo pod komisionelním šetření povoleno a v říjnu 1928 bylo započato se stavbou domku, ve kterém má být umístěna služební místnost a čekárna. Dne 8. prosince 1928 dokončena tesařská práce s pokrytím stavby /střechy/ a v následujících dnech pokryta střecha lepenkou.

Tuhá zima

Zima v roce 1928-29 byla zvlášť krutá, jaká dle zpráv uveřejněných v časopisech nebyla v Čechách již 150 let. Před Novým rokem 1929 začaly tuhé mrazy a s malými změnami trvaly ještě v prvé polovici března. V polovině února byla řeka u nás úplně zamrzlá, což j u nás nyní jen zřídka. Až do 12. Března byla u nás na silnici sanice. Ještě v první polovině duba byla zima, jarní polní práce počaly teprve v druhé polovině dubna. Břízy se toho roku rozvily teprve 7.-8. Května. Největší mrazy u nás dostoupily 37 stupňů Celsia pod nulou, ačkoliv na jiných místech v Čechách, zvláště níže položených, byly mrazy ještě větší, až – 44 stupňů C. V naší obci přestalo se též následkem mrazů ve škole vyučovat.

Následkem těchto krutých mrazů pomrzlo mnoho lesní zvěře, ovocných stromů, zvláště peckovitých, a mnoho uschlo jich teprve za rok po tuhé zimě. V naší obci nebyly však ztráty poměrně moc velké, hůře bylo na jiných místech v otevřených polohách, kde pomrzly celé aleje stromů. Lesní stromy, velké ani malé, až na jedle, které některé uschly, u nás mrazy neutrpěly.

Dokončení stavby železniční zastávky

Na jaře roku 1929 byl domek železniční zastávky stavebně dokončen a obdržel čp. 138.

Kácení části obecního lesa na Lhotkách

V květnu 1929 pokácena byla část obecního lesa na Lhotkách č.k. 708, protože dříví na této části bylo nakaženo.

 Odevzdání železniční zastávky veřejnosti

V květnu 1929 byla zastávka slavnostně odevzdána veřejnosti. Průvod s hudbou vyšel z dolní části vsi, došel k budově železniční zastávky, kde starosta Antonín Peterka promluvil o postupu, jakým dálo se zřízení zastávky, předal ji do služeb veřejnosti a vyzval přítomné, aby zastávku hojně využívali. Pak byl v Karbance na pozemku Josefa Peterky č. 16 koncert. Slavnost byla zakončena taneční veselicí u Vágnerů.

Zastavování vlaků

Dnem 8. června 1929 počalo na zastávce pravidelně zastavování vlaků. K prvnímu vlaku, který ráno v 5,03 hod. na zastávce zastavil, sešli se členové obecního zastupitelstva a členové komise pro zřízení zastávky. Na zastávce zastavovaly v roce 1929 – 1930 vlaky směrem od Trutnova k Jaroměři: 5,03 h., 8,25, 13,46, 18,14 hod., od října 1929 ještě 19,18 h. Směrem od Jaroměře k Trutnovu: 6,14 h., 7,20, 12,20 a 21 hod.

Náklady na stavbu zastávky

Zřízení a výstavbu zastávky provedla komise pro zřízení zastávky. Zastávka vyžádala si celkový náklad            Kč, kterýžto obnos byl uhražen použitými příspěvky místních občanů a zápůjčkou u místního Spořitelního a záložního spolku ve výši 10.000 Kč. Kromě peněžitými příspěvky přispěly místní občané darováním dříví, prací, provozy a podobně. Obec dala potřebné dříví na krov a prkna. Mimo místních občanů přispěli na zastávku Jaroslav Veselý, majitel cihelny v Úpici a majitel místní továrny. Ještě je třeba poznamenati, že nemalou zásluhu o zřízení a výstavbu zastávky získal si suchovršický rodák Josef Matouš, trať mistr ve Velkých Svatoňovicích, který s nevšední ochotou a krajní obětavostí tuto věc, pokud to bylo v jeho možnosti, podporoval.

Sokolské cvičení

Dne 9. června 1929 konáno bylo na louce Jana Tomše u čís. 69 veřejné okrskové sokolské cvičení. Cvičení bylo četně navštíveno, počasí bylo pěkné až na to, že v odpoledních hodinách přišel silný déšť, který však dlouho netrval.

Větrná smršť

Dne 4. července 1929 večer postižena byla obec naše větrnou smrští, jakou nikdo nepamatuje. As v 7 hodin večer přihnala se od Zbylova černava, takže se úplně setmělo, na to přihnala se vichřice, která brala s sebou vše, kde co zasáhla. V naší obci poškodila několik příbytků, vyvrátila ovocné stromy, stromy u silnice a vyvrátila a zpřelámala stromy v lese. Jak prudká vichřice byla je patrno z toho, že Augustinu Zárubovi čp. 1, který jel právě s fůrou naloženou senem z pole u cihelny a kterého vichřice přepadla na silnici proti Velbabě, vůz se senem mu převrátila a on vida nezbytí, krávy odpřáhl a vůz nechal na silnici a šel domů. Nejvíce byl poškozen příbytek Františka Seidla čp. 45, pak Augustina Záruby č. 1, Jana Tomše čp. 69 a ještě jiné. Františku Seidlovi urvala vichřice na obytném stavení na zadní straně ¾ plochy střechy, kryté asbestem, v celku ji přenesla přes příbytek čp. 49 a hodila ji do zahrady mezi příbytkem č. 49 a 44. V obytném stavení č. 49 zraněna byla do hlavy Marie Bechynková asbestovou deskou prolétnuvší oknem tak vážně, že musila být dovedena do Úpice k lékaři. Provoz nemohl jeti pro pokácené stromy přes silnici. MUDr. Pacák se synem ji ránu při světle kapesní svítilny /elektrické světlo nesvítilo, protože vedení bylo přetrháno/ vyčistil a sedmnácti stehy sešil a poslal do nemocnice. Díky rychlé pomoci se jí rána dosti brzy zahojila. Mimo této byl padajícím prknem taktéž do hlavy zraněn Antonín Kult z čp. 91, kterému také ránu sešil Dr. Pacák a ponechal jej v domácím léčení.

Úmrtí a pohřeb žehem

Dne 4. července 1929 zemřel řídící učitel ve výslužbě Josef Šrejtr, který dlouhou dobu u nás jako řídící učitel působil. Pohřeb jeho konal se za hojné účasti dne 7. července a následující den byl zpopelněn v krematoriu v Pardubicích. Je to první občan z naší obce, jehož pohřeb konal se žehem.

Úraz obecního posla

V říjnu 1929 utrpěl obecní posel František Kvasnička při stahování dříví v obecním lese na Lhotkách úraz. Klada mu přimáčkla prsty levé ruky k pařezu. Třetí den po úrazu šel jmenovaný do Náchoda do nemocnice, kde mu byl prst levé ruky odňat.

Obecní cesta č.k. 1030/veřejný statek/

V lednu 1924 podali Josef a Kateřina Vondráčkovi čp.79 a Bedřich a Amálie Mullerovi čp. 74 žádost, aby tato jako správkyně veřejného statku vyzvala Antonína Kejzlara čp. 35, aby odstranil ploty /dřevěné koly a hrázky/ z uvedené cesty, jimiž tato byla zúžena. Svoji žádost odůvodňovali tím, že dle katastrální mapy má mít uvedená cesta nejméně 185 cm šíře. 

Obecní zastupitelstvo ve své schůzi dne 27. ledna 1924 jejich žádosti nevyhovělo, poukazujíc na to, že není pamětníka, že by uvedená cesta byla 185 cm šíře, a navrhlo jim, aby si koupili část obecního pozemku a zřídili si na něm cestu a sice od svého příbytku od studny přes potom Zbylovku na druhou obecní cestu č.k.1029, dále aby si zřídili mostek přes uvedený potok a tuto společně s Antonínem Kejzlarem udržovali.

Proti tomuto usnesení podali Josef  a Kateřina Vondráčkovi ve stanovené lhůtě odvolání Okresní správní komisi v Úpici jako úřadu dohlédacímu. Okresní správní komise v Úpici po komisionelním šetřením č.j. 190 ze dne 28. dubna 1924 usnesení obecního zastupitelstva zrušila a nařídila, aby obec Suchovršice jako správkyně veřejného statku dala tento zajistit, tj. odměřit, omezníkovat a aby upravila vozovku na uvedené cestě. Obecní úřad vyzval Antonína Kejzlara, aby prohlásil, zdali je ochoten postaviti přes Zbylovku mostek /dle návrhu obecního zastupitelstva/ a udržovati jej. Jmenovaný prohlásil, že je ochoten mostek postavit, udržovati jej však nikoliv. Proti rozhodnutí Okresní správní komise podala obec odvolání Zemskému správnímu výboru v Praze. Ten vyžádav si protokolární výslech starých pamětníků, kteří mohli prokázati, jak cesty bylo používáno, rozhodl č.j. 123965/III ze dne 5. listopadu 1924, že obec jako správkyně veřejného statku je povinna dáti tento odměřit a omezníkovat. Pokud jde o šířku sporné cesty, je směrodatné její prokázané používání jednak chůzi, jednak trakařem naloženým hospodářskými potřebami. Obec je dále povinna učinit cestu komunikační, tj. schůdnou a sjízdnou.

Když uplynulo ¾ roku od doby, kdy Zemský správní výbor o cestě rozhodl a  nařízení téhož provedeno nebylo, žádali J. a K. Vondráčkovi obec, aby dala cestu odměřit. Obecní zastupitelstvo usneslo se ve schůzi 12. listopadu 1925, aby měření provedeno bylo ihned. Měřením pověřen byl Ing. Řezníček, civilní geometr v Úpici, který cestu vyměřil a místa, kde měly být zasazeny mezníky, opatřil dřevěnými kolíky. Antonín Kejzlar však všechny kolíky, které tam geometr zasadil, vytrhal a zahodil. Obecní zastupitelstvo se usneslo, aby vyměření cesty po druhé stalo se na účet Antonína Kejzlara. Obec dala geometru Řezníčkovi vyměřit cestu po druhé a omezníkovala ji. Vyzvala Antonína Kejzlara, aby odstranil ploty z cesty, jimiž tato byla zúžena. Jmenovaný však této výzvě nevyhověl. Obec vyzvala jej znovu, aby ploty odklidil, s upozorněním, že nestane-li se tak do určité doby, bude obec uplatňovat své právo vůči němu žalobou. Po této výzvě Ant. Kejzlar ve stanovené lhůtě ploty z cesty odstranil. V několika schůzích obecního zastupitelstva bylo jednáno o úpravě cesty, až konečně v říjnu 1926 byla cesta upravena. Celkový náklad na úpravu cesty byl obnos Kč 137,20. Obec vyzvala Bedřicha Mullera čp. 74, Antonína Kejzlara čp. 35 aj. Vondráčka čp. 79, aby na základě § 26 finanční novely z r. 1921 nahradili stejným dílem ¾ tohoto nákladu.

V roce 1928 dali si Josef a Kateřina Vondráčkovi svým nákladem část cesty č.k. 1030 geometrovi Karlu Jandákovi v Náchodě přeměřit. Ten cestu přeměřil a zaslal obci přípis, kde navrhoval některé změny na ohraničení cesty. O tomto přípise jednalo obecní zastupitelstvo ve schůzi dne 3. července 1928, kde se usneslo nebrati tento návrh v úvahu. V prosinci 1929 zaplatili uvedení tři občané ¾ nákladů na úpravu uvedené cesty a tím bylo jednání o ní skončeno.

Obecní zastupitelstvo jednalo o cestě č.k. 1030 celkem ve čtrnácti schůzích.

Účast na svatováclavských oslavách

Dne 28. září 1929 zúčastnili se za naši obec Antonín Peterka starosta č. 10 a Adolf Kocián, člen obec. zastupitelstva čp.34 svatováclavských slavností v Praze konaných u příležitosti 1000 letého výročí úmrtí českého knížete svatého Václava.

Přestavba č.p. 69

V roce 1929 bylo obytné stavení č.p. 69 nově postaveno. Stavení patří Janu Tomšovi.

 Nové označení čísel popisných

V roce 1929 byl domek při čísle pop. 113, který byl označován dosud číslem 113 b, očíslován novým číslem 139.

 Slavnostní akademie na počest narozenin presidenta

Dne 3. března 1930 pořádaly místní sdružené spolky pod protektorátem obecního zastupitelstva slavnostní akademii na počest 80. narozenin prvního presidenta T. G. Masaryka, jemuž byl zaslán blahopřejný telegram, za který kancelář presidenta tlumočila díky páně presidenta.

Blahopřejný telegram p. presidentovi

Obecní zastupitelstvo v Suchovršicích usneslo se ve schůzi dne 7. března 1930 zaslati prvnímu našemu presidentovi blahopřejný telegram následujícího znění:

Obecní zastupitelstvo obce Suchovršice přednáší Vám, pane presidente, k Vašim 80tiletým narozeninám uctivé a srdečné blahopřání stálého zdraví a svěžesti k další práci pro blaho našeho státu.

Za tento telegram zaslal p. president následující poděkování: T. G. Masaryk, president Republiky Československé, děkuje za blahopřání k osmdesátiletým narozeninám.

V Praze v březnu 1930.

Účast na pohřbu Mistra Aloise Jiráska

Dne 19. března 1930 zúčastnili se členové sboru dobrovolných hasičů a jiní občané pohřbu Mistra Aloise Jiráska v Hronově.

Zboření čís.p. 2

Na jaře roku 1930 zbořena byla chalupa čís.p. 2, jedna z nejstarších chalup v naší vsi.

Stavba čís.pop. 2

V roce 1930 postaven byl Bohumírem Bolkovcem nový domek, který označen byl číslem 2, kteréžto číslo měla zbořená chalupa, která stála as 100 kroků od nového domku na jihovýchod.

Stavba nové stodoly u č.p. 21

V roce 1930 postavil na místě staré novou stodolu Josef Štěpánský č.p.21.

Přestavba čís.p. 17

V roce 1930 zbořil Antonín Jarý staré stavení obytné a postavil na jeho místě stavení nové.

 Stavba nové kolny při č.p. 45

V roce 1930 postavil František Seidl při č.p. 45 novou zděnou stodolu.

Vojenské cvičení v naší vsi

Dne 23. a 24. července 1930 konal hraničářský prapor č.2  z Trutnova cvičení v naší vsi. Dne 23. Července postavili si hraničáři 2 lávky přes Úpu, jednu na Lhotkách a druhou nad dřevěným mostem u toku Karbanky do Úpy, přešli na pravý břeh Úpy a postupovali směrem na západ k Radči a Rokytníku. Ve čtyři hodiny přiletěla 2 vojenská letadla a 2 hodiny kroužila nad naší vsí. Bojové jednotky přenocovaly na polích v naší vsi a za Klůčkem a druhý den nastoupily cestu zpět. Naši lidé se zájmem cvičení sledovali.

Bouřka a lijavec

Dne 30. Září 1930 snesla se nad naši vsí bouřka a liják, v tuto dobu případ řídký.

Teplý podzim

Na podzim r. 1930 bylo dosti dlouho teplé počasí. Ještě ve druhé polovině října rostly u nás v lesích jedné houby a hříbky.

Revise obecního hospodářství

V září a říjnu 1930 provedena byla na žádost člena obec. zastupitelstva Jana Šafáře z nařízení Okresního úřadu v Trutnově revise obecního hospodářství za léta 1928 a 1929. Revisi provedli zástupci okresního úřadu ředitel František Matuna a Bohumil Kučeta. Na revisi pracovali 110 hodin.

 Zvony

V roce 1919-20 žádali někteří občané zdejší, aby obec koupila nový zvon, který byl v r.1917 zrekvírován k účelům válečným. Obecní zastupitelstvo tuto žádost zamítlo.

V roce 1922 k návrhu některých občanů povolila obec naše sbírku na zvon, která byla v obci provedena. Sbírku provedl obecní posel Antonín Kocián a peníze, na poukaz starosty Antonína Vágnera, odvedl občanům, kteří byli pověřeni, aby zvon koupili. Protože však nebylo docíleno dohody mezi místními katolíky a příslušníky církve československé, jelikož katolíci chtěli mít zvon posvěcen dle rittu církve řím.-katolické a protože dle informací na ř.k. farním úřadě nemohl být zvon dle církevních předpisů posvěcen, bude-li sloužiti církevním účelům všech vyznání i bezvěrců, což tito kladli jako podmínku, vrátili katolíci příslušníkům církve československé peněžité obnosy darované na zvon.Občané Ant. Peterka č. 10 a Bohuslav Prouza č. 26 koupili zvon od firmy Octavián Winter, zvonárna v Broumově za Kč

Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 11. Května 1922 žádali zástupci místních katolíků obecní zastupitelstvo, aby dovolilo koupený zvon umístiti prozatím ve staré zvonici, než bude pořízena zvonice nová. Obecní zastupitelstvo žádost zamítlo. Protože v této schůzi prohlásil mlynář Bohuslav Prouza, že zvon koupí sám a přeje si, aby byl dle obřadu řím.-katol. Církve posvěcen, vyzval obecní úřad obecního posla, aby sbírku na zvon odvedl obci. Obecní posel Antonín Kocián č. 117 odpověděl přípisem obec. úřadu, že výnos sbírky na poukaz starosty odvedl občanům, kteří byli k tomu určeni, aby koupi zvonu obstarali, a že tudíž nemůže sbírku odvésti obci.

Místní katolíci postavili si na pozemku nad č.p. 34 prozatímní dřevěnou zvonici. Dne 21. Května 1922 byl zvon posvěcen a do prozatímní zvonice zavěšen. Od té doby zvoní se tímto zvonem tak zvané klekání ráno, v poledne a večer, mimo zvonění při úmrtí. Prvním zvoníkem byl Emil Kocián č.p. 117.

K žádosti místních příslušníků církve československé usneslo se obecní zastupitelstvo koupiti z prostředků obecních ještě jeden zvon potřebný obnos uhraditi výpůjčkou. Toto usnesení však provedeno nebylo. Příslušníci církve československé žádali dále obec. zastupitelstvo o částku strženou za starý zvon ve válce zrekvírovaný. Obec. zastupitelstvo usneslo se jejich žádosti vyhověti. Jmenovaní uspořádali sbírku po vsi a zvon si koupili od firmy Octavian Winter v Broumově za Kč 4.000,-,. Konečně žádali ještě obec. zastup., aby dalo opraviti starou zvonici. Obec. zastupitelstvo usneslo se zvonici opraviti nákladem obce. V září 1923 byla stará zvonice opravena. Dne 8. Září 1923 zavěsili si zástupci církve československé do opravené zvonice svůj zvon. Povolení obce si k tomu nevyžádali. Dne 9. Září konána slavnost odevzdání zvonu obci.

Obecní zastupitelstvo usneslo se k žádosti příslušníků církve československé převzíti zvon do správy a majetku obce. Proti tomuto usnesení podali někteří občané námitky Okresní správní komisi v Úpici a později Zemskému správnímu výboru v Praze. Zemský správní výbor tyto námitky zamítl s odůvodněním, že jedná se o usnesení vyvolané členy obecního zastupitelstva k tvoření obecní vůle po zákonu povolanými. Obecní zastupitelstvo usneslo se dále hraditi z prostředků obecních plat zvoníkovi Josefu Vondráčkovi čp. 79, který zvonil zvonem darovaným obci. Proti tomuto usnesení podali místní katolíci Okresní správní komisi námitky odůvodněné tím, že jedná se o vydání na účely církevní, které obec ze svých příjmů hraditi nemá. Okresní správní komise v Úpici usnesení obec.zastupitelstva zrušila a mimo toho vyřadila zvon z obec. inventáře s odůvodněním, že majitelé zvonu, kteří zvon obci darovali, učinili tak za jistých podmínek, které měla obec dodržeti, jinak že zvon zůstává majetkem církve československé. Protože však obec dle zákona tyto podmínky dodržeti nemohla, mimo jiných také podmínku, že bude z prostředků obecních hraditi plat zvoníkovi, nestal se zvon obecním majetkem a proto do obecního inventáře nepatří. Po tomto rozhodnutí platila si zvoníka náboženská obec církve československé sama.

Od 9. Září 1923 zvonilo se i na tento druhý zvon tak zvané klekání ráno v poledne a večer až do 9.ledna 1926, kdy prohlásil zvoník Josef Vondráček, pro neshody se zástupci církve československé, že zvoniti nebude, a též nezvonil. Před novým rokem 1927 Vondráček zvon se zvonice sdělal a oznámil majitelům zvonu, aby si zvon odstranili, opíraje se o okolnost, že zvonice stojí na soukromém jeho pozemku, což se také potvrdilo. Majitelé zvonu žalovali Josefa Vondráčka a u Okresního soudu v Úpici došlo ke smíru a jmenovaní si zase zvon do zvonice zavěsili. Protože však sjednaný smír byl pro Vondráčka nevýhodným, nabídl tento místním katolíkům zvonici ke koupi, aby se tím zbavil závazků, které mu uvedený smír ukládal. Místní katolíci po informacích získaných u právníka, roku 1928 koupili část pozemku, na kterém stojí zvonice. Nejdříve byl pozemek odměřen a parcela rozdělena, nový dílec označen č.k.     a mezi Josefem a Kateřinou Vondráčkovými a devíti zástupci místních katolíků sepsána trhová smlouva, kterou jmenovaní manželé prodali uvedený pozemek s příslušenstvím za 300 Kč. Když se v červenci 1928 noví majitelé stali právoplatnými vlastníky zvonice, vyzvali zástupce církve československé, aby si svůj zvon ze zvonice odstranili. Tito teprve po třetí výzvě tak učinili a na to dne 19. Srpna 1928 zavěsili si do ní místní katolíci svůj zvon.

O zvonech bylo jednáno ve schůzích obecního zastupitelstva celkem jedenáctkrát.

Zvonice

Stará dřevěná zvonice, stojící na parcele č.k.    a postavená dle rodinné kroniky Šrejberových čp. 53 místními občany roku 1730, opravena byla obcí v září 1923. Dřevěná konstrukce byla vyztužena, opatřena novým bedněním a pokryta šindelem, při čemž bylo dbáno toho, aby nebyl porušen její starobylý ráz. Dne 8. září 1923 zavěsili si do ní příslušníci církve československé svůj zvon. Protože později bylo zjištěno, že zvonice nestojí na obecním pozemku, nýbrž na soukromém pozemku, patřícím k čís.p. 79, jehož vlastníkem jsou Josef a Kateřina Vondráčkovi, nastal mezi těmito a obcí o zvonici spor. Nejdříve usneslo se obecní zastupitelstvo vyzvati J. a K. Vondráčkovy, aby dali písemné prohlášení, že v případě opravy zvonice dávají k této po svém pozemku volný přístup a aby klíče od zvonice odvedli na obecním úřadě. Ve druhé schůzi obecního zastupitelstva učiněn návrh, aby Josef a Kateřina Vondráčkovi byli vyzváni, aby si své věci ze zvonice odstranili, zvonici uzavřeli a klíč od zvonice odevzdali do tří dnů na obec. úřadě. Návrh byl odhlasován, usneseno však, aby jmenovaní byli vyzváni, by dali písemné prohlášení, že uznávají vlastnictví obce na zvonici. Tito uvedené prohlášení nedali. Obecní úřad zaslal dne 17.5. 1924 Okresní správní komisi v Úpici přípis, aby tato ve věci zvonice zakročila. Okresní správní komise odpověděla, že tato věc je povahy soukromo-právní a že tudíž nepatří do její působnosti. Později byl ve schůzi obec.zastupitelstva učiněn návrh, aby zvonice byla prodána. Ve schůzi 28.12. 1926 usneseno zjistiti vlastníka zvonice. Zjištění však provedeno nebylo, vzhledem k tomu, že bez soudního sporu nedalo by se vlastnictví zjistit. Spor vyžádal by si značný náklad a pro obec nemá zvonice ceny.

V červenci r. 1928 prodali Josef a Kateřina Vondráčkovi zvonici stojící na jejich pozemku místním katolíkům a tito dne 19. srpna 1928 zavěsili si do ní svůj zvon, který byl v prozatímní zvonici. Obecní starosta předvolal si zástupce místních katolíků a příslušníků církve československé a žádal, aby nahradili obci částku, kterou obec vydala za opravu zvonice. Zástupci katolíků prohlásili, že jsou ochotnu tuto investici obci nahradit pod tou podmínkou, že uhradí také členové církve československé část, která na ně připadá za dobu, po kterou zvonici bezplatně používali. Příslušníci církve československé prohlásili, že nejsou povinni žádnou náhradu platit a vyžádali si lhůtu, do které sdílí rozhodnutí ostatních členů. Po kratším čase sdělili ve schůzi obec.zastupitelstva, že trvají na tom, že obci neuhradí nic.

Dne 27. srpna 1928 ve schůzi obec. zastupitelstva prohlásili zástupci majitelů zvonice, že jsou ochotni nahraditi obci 1/3 nákladu vydaného na její opravu, i když církev československé nezaplatí obci nic, pouze po tou podmínkou, že složeného obnosu bude použito k splacení kmenového dluhu. Dne 7. 12. 1928 zaplatili majitelé zvonice obci obnos 500 Kč a sdělili, že doplatí připadající na ně částku, až zaplatí náboř.obec díl za dobu, po kterou zvonici používali.

Ve schůzi obec. zastupitelstva 17. prosince 1928 usneseno, aby obec požadovala jako náhradu za opravu zvonice obnos 2000 Kč. Dne 20. prosince bylo uvedené usnesení zrušeno a odhlasováno požadovati obnos 1600 Kč. Toto usnesení však provedeno nebylo. Při revisi obecních účtů za léta 1928 a 1929 provedené Okresním úřadem v Trutnově v roce 1930 učinili zástupci Okresního úřadu v revisní zprávě upozornění, že zvonice zapsaná v obecním inventáři do inventáře nepatří, protože není obecním majetkem. Vzhledem k tomu usneslo se obec. zastupitelstvo ve své schůzi 30.12. zvonici z obecního inventáře vyřaditi a tím byla záležitost se zvonicí skončena.

O zvonici bylo jednáno ve schůzích obecního zastupitelstva celkem dvanáctkrát.

Smrtelné popálení

Dne 3. července 1930 v bytě správce školy ve zdejší obecné škole chtěla Božena Hynková, choť správce školy, přilít do hořícího lihovaru líhu. Když se přiblížila s nádobou s líhem k plameni, nádoba se po výbuchu roztrhla a líhem postříkané šaty se učitelové vzňaly. Její manžel Josef Hynek, který vyučoval ve vedlejším pokoji žáky hře na housle, uslyšev výbuch, přiběhl do kuchyně a vida, co se stalo, chtěl hořící šaty své paní uhasiti. Než-li však mohl tak učinit, vyběhla nešťastná paní ven na školní zahradu, což mělo za následek, že utrpěla vážné popálení. Venku teprve podařilo se manželi šaty své paní uhasit. Ačkoliv byla jmenovaná ihned převezena do trutnovské nemocnice, kde jí byla poskytnuta lékařská pomoc, přece dne 5. Července v nemocnici zranění podlehla. Pohřeb jmenované konal se v jejím rodišti na Skalce u Opočna, jehož se zúčastnili někteří občané a občanky zdejší.

 Školní vyučování

V roce 1930 vyučovala na naší obecné škole paní učitelka sl. Marie Valterová, která později vzdavší se učitelského povolání provdala se za rolníka pana Hynka Bergra v Strážkovicích. Je to případ jistě vzácný.

                              Počet školních dětí na obecné škole v Suchovršicích:

Ve školním roce 1886 -1887 navštěvovalo školu 93 dětí,

roku 1888-89 100 dětí,

roku 1891-92 104 děti,

roku 1896-97 celkem 82 dětí,

roku 1900 – 91 106 dětí,

roku 1905 – 06 109 dětí,

o rok později 67 žáků a 57 žákyň, celkem 124 dětí,

v roce 1909-10 celkem 134 dětí,

roku 1913-14  151 dětí, roku 1916-17 157 dětí,

v roce 1919-20 nejvíce dětí – celkem 172.

Po docházce starších dětí do měšťanské školy v Úpici počet dětí v naší obecné škole poklesl.

V roce 1925-26 to bylo 58 dětí,

roku 1929-30 69 dětí, z toho 29 žáků a 40 žákyň.

Vydání Sborníku soudního okresu úpického

V roce 1929 sestavil a vydal p. Vilém Schreiber, správce Městské spořitelny v Úpici sborník soudního okresu úpického. Z něho uvádím některé zápisy týkající se naší obce.

Místní statistika: Vývoj Suchovršic lze sledovati v tomto přehledu:

Roku 1628 bylo zde 29 domů,

roku 1714 30 domů a 184 obyvatel,

roku 1732 42 domů a 212 obyvatel.

Další léta/domy/obyvatelé:

1776/45/246,

1794/65/363/,

1824/85/500,

1843/94/583,

1862/103/583,

1880/107/572,

1890/114/591,

1900/119/662,

1910/127/864,

1921/129/777,

v roce 1930 bylo v obci 141 domů a 742 obyvatel.

Katastrální rozloha obce Suchovršice jest 433 ha 69 arů 4 metry. Druh pozemků: rolí 165 ha, luk 39 ha, zahrad 11ha, pastvin 27 ha, lesů 166 ha, zastavěné plochy 14 ha, ostatní asi 11 hektarů.

Pomístní názvy: Baldova studánka, Jalovec/les/, Kamenec, Karbanka, Klůček, Kočárek, Kopec, Kvíčala, Lhotky, Malá strana, Zbylov, Zlatá jáma. Zaniklé názvy: Kamčatka, Náměrek, Zmokliny. Domovskou příslušnost má v Suchovršicích 511 osob. Rozvrstvení obyvatelstva dle zaměstnání při sčítání roku 1921: dělníků 290, rolníků, řemeslníků, živnostníků a obchodníků 25 osob, úředníků a učitelů 8, při domácím hospodářství 210, dětí do 14 let 130, soukromníci a pensisté 3, bez zaměstnání 72.

Počet voličů v roce 1928: do obecního zastupitelstva 469, z toho mužů 214, žen 255. Do okresního a zemského zastupitelstva 425, z toho 193 mužů a 232 žen. Do senátu 406, z toho 182 mužů a 224 žen.

Za války v letech 1914 až 1918 padlo ze Suchovršic 25 vojáků, nezvěstní zůstali dva vojáci.

Počet domácího zvířectva roku 1925: koní 16, skotu 244, vepřů 50, králíků 43 a drůbeže 1129 kusů.

Samospráva: Obecní zastupitelstvo čítá 15 členů.

Majetek obce: 22919 m2 luk, 4877 m2 zahrad, 7348 m2 pastvin a 44379 m2 lesů. Roční příjem z tohoto majetku 1600 Kč.

Obecní dluhy 104.978, 19 Kč. Přímých daní platí se v obci 6760 Kč. Předpis daní na rok 1926: pozemkové daně 11.833,29 Kč, domovní daně 6.432,34 Kč, činžovní daně 6.459,34 Kč, živnostenské daně 34.793,26 Kč, obratové 16.626, 29 Kč, celkem 76.147,52 Kč.

Přirážky obecní na rok 1927 k dani činžovní 183 %, k ostatním daním 266 %. Přirážky na rok 1928 k dani činžovní 92 % a k daním ostatním 200 %.

Obecní a veřejné zařízení: Obecní knihovna založena roku 1919 má 565 svazků. V roce 1927 vypůjčili si 24 čtenáři 478 knih. Elektrovodnou síť pořídila obec svým nákladem 152.000 Kč v létech 1920 až 1921.

Školství: Dítky ze Suchovršic navštěvovaly farní školu v Úpici až do roku 1764, kdy počal docházeti do Suchovršic úpický školní pomocník, který vyučoval až do roku 1781 v chalupě č.   na to v čísle 66 a od roku 1843 v čp. 6. Od roku 1872 trvá v Suchovršicích samostatná škola. Stará školní budova postavena byla roku 1873, nová roku 1907 nákladem 35 000 Kč. Roku 1927-28 škola dvoutřídní.

Knihovna žákovská má 266 svazků, učitelská 140 svazků.

Peněžní ústav: Spořitelní a záložní spolek v Suchovršicích založen roku 1904. Počet členů koncem roku 1927 byl 70. Splacené podíly 1390 Kč. Vklady 630.196 Kč, zápůjčky 408.667 Kč.

Průmyslové závody: Mechanická tkalcovna lněného a bavlněného zboží – firma Ant. Heller v Úpici. Majitelka: Marie Pacholíková. Továrna postavena roku 1908. Zaměstnává 80 dělníků a zřízenců, má 100 mechanických stavů. – Válcový mlýn, pila a obchod dřívím. Firma: Bohuslav Prouza. Vodní síla – 3 vodní kola na spodní vodu mají výkon 26.4 koňských sil.

Spolky: Spolek divadelních ochotníků založen r. 1872. Činných členů je 69. – Sbor dobrovolných hasičů založen roku 1892 a čítá 54 členy. Ženský odbor založen roku 1928 a má 17 členek. – Tělocvičná jednota Sokol založena roku 1920. Má 35 členů. – Místní osvětová komise založena roku 1920.

Organisace: Čs. Strana národně socialistická založena roku 1919. – Čs. Strana lidová založena roku 1919. – Živnostenská a obchodnická strana středostavovská založena roku 1927.  – Skupina Sdružení katolické mládeže – ustavena roku 1928.

 

Konec zápisků kronikáře Adolfa Kociána, Suchovršice čp. 34