Navigace

Obsah

Na úvod

 

Národy a země mají své slavné dějiny, mnohá města se pyšní bohatou historií a tradicemi. Naše malá podkrkonošská obec Suchovršice nemá žádné významné rodáky ani se nemůže pochlubit hrdinskými činy svých předků. A přece máme rádi ten malebný koutek české země při řece Úpě a jeho kopce a krásnými lesy, poli a loukami a kouzelnými výhledy na okolní krajinu, na Krkonoše, Jestřebí hory se Žaltmanem i na Orlické hory na jihovýchodě. Máme rádi ten malý kousek české země, protože jsme se zde narodili a byl nám místem, kde jsme prožili svá dětství, mládí a nezřídka i celé životy.

Láska k rodné zemi, k rodnému městu nebo vsi je silná jako sám život. Tato láska přiměla i kronikáře obce z doby první republiky Adolfa Kociána, aby sbíral všechny dostupné materiály a záznamy o historii obce Suchovršice a o životě našich předků.

Nejvíce informací získal z pamětních knih rodiny Šrejberů z čísla 53, do nichž zapisovali události v naší vsi podle ústního podání a podle vlastních zážitků Jan Šrejber, jeho syn Josef Šrejber a vnuk František Šrejber. První část pamětní knihy zanikla před mnoha desítkami let a zachovalo se z ní jen to, co si pamatovali lidé, kteří ji četli. V roce 1919 opsal Adolf Kocián druhou část Šrejberovy kroniky. Originál se později též ztratil.

Další pověsti a údaje o Suchovršicích získal Adolf Kocián ze školní kroniky v Suchovršicích, od úpického kronikáře Viléma Schreibera, z kroniky města Úpice, z pamětí úpického faráře Pelhřimovského, z archivu na zámku v Náchodě, ze starých památek Náchodska, sepsaných roku 1848 J.M.Ludvíkem a z dalších pramenů.

Kusé a nesourodé materiály a údaje byly roztříděny a sepsány chronologicky. Výsledkem jsou