Navigace
Obsah
Zajímavé události 1931-1955
Část zápisů z 1. knihy
Kroniky obce Suchovršice
1931 – 1954
Kronikář: Josef Friml
Stavby rodinných domků
Pro stávající nedostatek bytů a k podpoře stavebního ruchu rozhodlo se v roce 1931 obecní zastupitelstvo rozprodati obecní pozemek na dolním konci Malé strany při pravém břehu řeky zájemcům k zastavění rodinnými domky. Pozemek byl odměřen a rozdělen na S parcel stavebních.
Zájemci: Rudolf Matějka, Jan Vlček, Antoník Černý, Jan Urban, Bohumil Pavel, František Čermák, Bedřich Skalský a Anna Šafářová dostali přidělenu každý jednu parcelu s podmínkou, že do dvou roků tuto zastaví. Ještě téhož roku 1931 začali někteří se stavbou. Zájemce Jan Urban, ač měl již základy založeny, postoupil svoji parcelu Antonínu Černému, takže tato parcela zůstala nezastavěna. Bohumil Pavel postoupil svoji parcelu Rudolfu Celbovi, který parcelu zastavěl, rovněž František Čermák vzdal se své parcely ve prospěch Bedřicha Skalského, který postavil domek na dvou parcelách. Od Františka Seidla čp.45 koupil tou dobou také stavební parcelu Miroslava Feistazera, která sousedí se zmíněnými parcelami, a tuto zastavěl.
Stavba rodinného domku čp.140
V roce 1931 postaven na parcele č.257/4 koupené od obce na Malé straně rodinný domek, který dostal čp.140. Stavbu podnikl Antonín Černý, který později přikoupil parcelu č.257/5 , kterou měl zakoupenou Jan Urban, poněvadž tento parcelu do stanovené doby 2 roků nezastavěl.
Stavba rodinného domku čp.141
V roce 1932 postavil na parcele u čp.25 rodinný domek Jindřich Rosa poblíž mlýna.Při kolaudaci dostal čp.141.
Stavba vilky čp.142
V roce 1931 až 1932 postavil Josef Hynek naproti obecné škole domek, který má čp.142. Stavební parcelu získal od Antonína Peterky čp.10, svého tchána.
Stavba rod.domku čp.143
V roce 1932 postavil Rudolf Matějka na parcele č 257/2 na Malé straně, získané koupí od obce, rodinný domek, který obdržel čp.143.
Stavba rodinného domku čp.144
V roce 1932 na parcele 257/9 na Malé straně, koupené obce, postaven rod.domek nákladem Anny Šafářové, který dostal čp.144.Po smrti jmenované přešel do majetku Františka Čermáka.
Stavba rodinného domku čp.145
V roce 1932 vystavěn byl na Malé straně na parcele u čp.40 nákladem bratří Františka a Oldřicha Frimlových nový dům obytný, který dostal při kolaudaci č.p.145.
Stavba rodinného domku čp.146
V roce 1933 postavil Jan Vlček na parceleč.257/3 získané koupí od obce na Malé straně rodinný domek, který obdržel č.146.
Stavba rodinného domku čp.147
V roce 1934 vystavěl na parcelách č.257/7 a 257/8 na Malé straně, získané koupí od obce jedné a odprodané Frant. Čermákem druhé, rodinný domek Bedřich Skalský, který dostal čp.147.
Stavba rodinného domku čp.148
V roce 1934 vystavěl na Malé straně na parcele č.257/6, získané od Bohumila Pavla, který ji měl od obce, a poněvadž tuto nezastavěl ve stanovené lhůtě, postoupil ji Rudolfu Celbovi, který stavbu domku provedl.Tento domek má čp.148.
Stavba rodinného domku čp.149
V roce 1935 postavil Miroslav Feistauer vilku na Malé straně na parcele koupené od Františka Seidla čp.45.Tato novostavba dostala při kolaudaci číslo popisné 149.
Stavba rodinného domku čp.150
V roce 1936 postavil František Havlíček na parcele, koupené od Josefa Seidla č.68 rodinný domek , který dostal čp.150.Na téže parcele stávala kdysi malá chaloupka, před léty zbořená.
Stavba rodinného domku čp.151
V roce 1936 postavil Oldřich Šrejber, truhlář, na parcele u čp.53 vedle pomníku padlých vojínů rodinný domek, označený číslem 151.
Přístavba čp.110 označena čp.152
V roce 1944 při rekonstrukci čp.110 byla přístavba Karla Hůly označena čp.152. Bylo o tom jednáno, avšak provedeno nebylo.
Přestavba čp.18
V roce 1936 zbořil obytnou část své chalupy Augustin Otta a nově zbudoval ve větším rozsahu.
Přestavba čp.33
V roce 1940 koupil chaloupku blíže kovárny Jaroslav Meduna ,tuto zbořil a nově postavil rodinný domek.
Přestavba č.p.83
V roce 1932 zboural svoji chalupu Jan Kroužel a postavil na témže místě nový domek.
Přístavba zámečnické dílny u čp.47
V roce 1932 přistavěl u svého obytného domu, bývalého hostince čp.47, Václav Vágner novou zámečnickou dílnu.
Přestavba čp.1
V roce 1936 zbořil svoji dřevěnou chalupu čp.1 Augustin Záruba a na témže místě postavil nový příbytek.Stodola byla postavena již v roce 1925, patřící k čp.1.
Přestavba čp.70
V roce 1931 zbořil svoji dřevěnou chaloupku čp.70 Karel Teichman a vybudoval nový bytový domek.
Nová střecha čp.53
V roce 1934 dal na svůj příbytek čp.53 Bohuslav Šrejber novou střechu a omítku.
Přístavba u čp.133
V roce 1935 přistavěl u svého domu čp.133 Antonín Jarý, truhlář, výkladní skříň.
Nová střecha čp.23
V roce 1936 dal na svůj příbytek čp.23 Augustin Matějka nový kryt.Příbytek ten byl přestavěn v roce 1912.
Přístavba u čp.63
V roce 1941 přistavěl Antonín Jansa u svého příbytku novou obytnou část.
Nová střecha čp.4
V roce 1938 pokryl svůj příbytek novou střechou Karel Záruba.
Přístavba úřed. domu čp.110
V roce 1939 byl dům u továrny čp.110 nově přebudován.
Požáry v naší obci od roku 1895
Číslo popisné majitel vyhořelo
36 Josef Kult 14. 4.1895
36 Josef Kult 27. 5.1895
stodola u čp. 71 Aug.Peterka 7. 4.1898
číslo popisné 9 Václav Vágner 17. 4.1903
stodola u čp. 64 Boh.Prouza 25.11.1905
číslo popisné Josef Jarý,Kvíčala 19. 7.1910
číslo popisné 100 Antonín Středa 2. 8.1913
19 Jan Hetfleiš 19. 6.1915
20 Jan Řezníček 19. 2.1920
stodola u čp. 112 Adolf Peterka 26. 4.1920
číslo popisné 110 Josef Jarý 20. 5.1920
111 Václav Sedláček 4. 2.1924
49 Václav Bechyňka 15. 8.1921
87 Václav Vít 20. 5.1926
55 Rudolf Bakeš 19. 5.1932
69 Jan Tomeš 13. 7.1933
101 Anna Peterková 29. 9.1934
20 Jan Řezníček 30. 7.1935
55 Rudolf Bakeš 5. 9.1935
100 Antonín Středa 31. 7.1937
89 Jan Chudý 9. 7.1938
82 Josef Štěpán 15. 9.1938
25 Jindřich Rosa 17.10.1951
Údaje dle záznamů zdejšího hasičského sboru.
Požár čp.55
Dne 19.května 1932 vyhořel příbytek čp.55 náležející Rudolfu Bakešovi, který opět nově vybudován na témže místě.
Požár čp.69
Dne 13.července 1933 vyhořel příbytek čp.69 patřící Janu Tomšovi se stodolou.Stodola i obytné stavení před krátkým časem vybudované lehly popelem./Příbytek vybudován v roce 1929, stodola roku 1922/. Vše bylo opět nově zbudováno.
Požár čp.101
Dne 24.září 1934 byla požárem zachvácena usedlost čp.101 na „Kopci“ patřící Peterkovým. Obytné stavení,stodola i kůlny byly opět nově vybudovány.
Požár čp.20 /druhý/
Dne 30.července 1935 vyhořel po druhé příbytek čp.20 patřící Janu Řezníčkovi. Byl opět nově vybudován. První požár byl 19.2.1920
Požár.čp.55 /druhý/
Dne 5.září 1935 vyhořel po druhé po 3 létech příbytek čp.55 patřící Rudolfu Bakešovi. Byl opět vybudován i se stodolou.
Požár čp.100/druhý/
Dne 31.července 1937 vyhořel příbytek čp.100 patřící Antonínu Středovi. Po prvé vyhořel roku 1913, tedy před 24 roky. Byl opět nově zbudován na témže místě.
Požár čp.89
Dne 9.července 1938 vyhořela chaloupka čp.89 n Lhotkách patřící Janu Chudému. Domek byl opět vybudován asi o 20 m blíže k silnici z části na pozemku přikoupeném od obce.
Požár čp.82
Dne 15.září 1938 vyhořela chaloupka čp.82 patřící Josefu Štěpánovi. Příbytek byl opět nově vybudován na novém místě asi o 25 m dále od rokle, ve které stával dříve. V roce 1950 provedena byla u tohoto čísla přístavba.
Chata čp.152
V roce 1936 postavil si víkendovou chatu pod Kopcem Ing.Gluck.
Lávka na Malou stranu pod Úpickou skálou
Tím , že bylo postaveno v létech 1931 až 1935 na Malé straně 7 obytných domků, vznikla potřeba přechodu přes řeku Úpu na silnici , aby si obyvatelé těchto domků nemuseli příliš zacházeti až k betonovému mostku. Zájemci o tento přechod postavili si provisorní lávku na ocelových lanech, upevněných na březích na stromech a kolech již v roce 1935. V roce 1937 při rekonstrukci a výdlažbě silnice do Úpice byla postavena nová dřevěná lávka se střechou. Tato lávka byla na pravém břehu postavena na pilotech, zaražených do země. Tyto piloty však brzo shnily a bylo nutno postaviti místo nich betonový pilíř. Tento pilíř byl vybudován svépomocí občanů v roce 1943. Také lávka byla postavena akcí svépomocnou a že se šetřilo příliš drahým materiálem, byla slabé konstrukce a dlouho nesloužila svému účelu. Již od počátku se poněkud nakláněla a musela být často opravována. Také povodně ji značně poškodily, takže v roce 1950 nebyl již přechod povolen pro nebezpečí, ježto hrozilo sesutí. Téhož roku byla stará již lávka zbourána a postavena nová silnější konstrukce. Tato stavba byla podniknuta v rámci akce „Zvelebování obcí“. Náklad činil 80.000 Kčs. Za práci odpracovanou dobrovolnými brigádami bylo ušetřeno na 30.000 Kčs.
Stavba zvoničky nábož. obce církve československé
V roce 1934 postavena byla na pozemku č.k.106/1, získaném koupí od manželů Prokopových za cenu 100 Kč,zvonička. Náklad na stavbu uhražen byl ze sbírky peněžité, která vynesla 4.490 Kč. Také stavební materiál byl z větší části získán darem od místních občanů. Předání zvoničky svému účelu bylo oslaveno slavnostní, konané dne 24.června 1934 na zahradě br.Ad.Rosy, kde byla sehrána divadelní hra od Fr.Kvapila „Oblaka“.Výtěžek z této slavnosti, který činil 700 Kč, bylo použito k úhradě vydání spojených se stavbou. Do zvoničky byl zavěšen zvon, který dříve v obecní zvoničce sloužíval a od vyměnění jeho za zvon přísl. církve římsko-katolické odpočíval. Nesloužil však dlouho svému účelu, neb za okupace byl z nařízení okupantů sejmut a odveden na účely válečné. Tentýž zvon římsko-katolický .Od té doby není v obci žádného zvonu a obě zvoničky oněměly. Oba zvony byly odvezeny 19.3.1942.
Výdlažba obecní cesty
Obecní cesta od hořejšího betonového mostu ke mlýnu vyžadovala stálých oprav a s tím spojených finančních nákladů, poněvadž byla ve špatném stavu, pomýšlelo se již dávno na její vydláždění. Za okupace v roce 1943, kdy byla znehodnocována, usneslo se obecní zastupitelstvo se starostou V.Bechyňkou koupiti na výdlažbu zmíněné cesty dlažební materiál /žulové kostky 3.třídy/. Tento materiál byl také koupen, přivezen a složen naproti betonovému mostu, čímž bylo obci dobře poslouženo. Leč trvalo ještě několik roků, než k výdlažbě došlo. Výdlažba uskutečněna byla v roce 1947 a 1948. Prvn úsek od betonového mostu až po čp.99 v roce 1947, druhý úsek od čp.99 až k čp.97 vydlážděn byl v roce 1948. Dláždění provedeno firmou Jos.Doležal, dlaž. mistr v Trutnově. Přípravné práce za MNV řídil Augustin Matějka čp.23 a vypisoval občany na dobrovolné brigády, při čemž mu vydatně pomáhala soudružka Anna Vítová čp.134, obecní posel. Aby mohla být vozovka dle potřeby rozšířena, postoupili části potřebných pozemků k tomu občané Josef Kasper čp.32, Václav Kolíska z čp.67 Vojtěch Kubec čp.29 a Ladislav Prouza čp.26
Pro upevnění dlažby bylo nutno postaviti betonovou zeď v obecní strouze u mlýna. Přípravných prací zúčastnilo se 162 osob z řad dělníků, živnostníků a mládeže, kteří odpracovali 3.405 brigádnických hodin. Štětového kamene pod dlažbou odvezeno 49 povozů, škváry 24 aut, zavážky přivezeno 82 aut. Spotřeba písku byla cca 200 m3, z toho 60 m3 říčního písku daroval Jan Chudý, 124 m3 naplav.písku Jan Peterka a ostatní rolníci. Zbytek byl od Jana Chudého koupen.
Dobrovolnými pracemi ušetřeno obci? Za 3.405 brig. hodin á 10 Kčs 34.050 Kčs, za 360 hodin s potahy á 20 Kčs 12.600 Kčs, za 24 aut škváry á 100 Kčs 2.400 Kčs, za 82 aut zavážky á 250-20.500 Kčs a za 176 m3 písku á 80 Kčs 14.080 Kčs, celkem úspora 83.630 Kčs. Na dopravě auty při zavážce měl účast autodopravce p.Stránský z Úpice, který dopravoval materiál na zavážky z úpického náměstí, které se tou dobou snižovalo, upravovalo a dláždilo.
Vysázení ovocných stromků.
Po skončení prací s výdlažbou byl obecní pozemek proti kovárně upraven a vysázen ovocnými stromky v roce 1949 nákladem MNV. Celková zadlážděná plocha cesty jest 1.200 m2.
Založení mateřské školky
Mateřská školka byla založena 1.5.1948 a umístěna ve školní budově čp.122. Od 1.10.1950 byla přemístěna do budovy čp.11 bývalého hostince U Šepsů a provoz rozšířen z polodenního na celodenní.
Zrušení hostinců
V naší obci bývalo pět hostinců.Byly však zrušeny až na hostinec U Vágnerů, který roku 1950 byl pronajat Podkrkonošskému konsumu Trutnov. Již před léty byl zrušen hostinec Jos. Peterky na Kvíčale. Za okupace byl zrušen hostinec Boh. Kociána Na Sibiři na Lhotkách čp.113 .Od 1.6.1950 je zrušen hostinec U Šepsů, kde se vystřídalo v posledních letech několik nájemců. Téhož roku 1950 byl zrušen hostinec Karla Brože čp.116 a místností použito jako jídelny závodní kuchyně.
Přestavba čp.107
V roce 1949 až 1950 přestavěl a opravil obytné stavení čp.107 Šimon Jurčaga a dal mu lepší vzhled.
Přístavba a opravy tovární budovy čp.125
V roce 1947 až 1948 byl tovární objekt č.125 značně rozšířen a opraven. Zřízeny skladiště, prádelna a klozety. Zevně byla celá budova omítnuta tvrdou omítkou. Asi třetina strojů, tj. tkalcovských stavů, byla automatizována. Pořízeny nové automatické utkávací stroje.
Zřízení obytné místnosti u čp.130
V roce 1948 zřídil si z bývalé lednice řezník Jar. Tuček čp.130 obytnou místnost, aby měl kde bydleti, ježto svůj byt postoupil svému synovi, který se po něm ujal vedení živnosti řeznické.
Opravy a adaptace čp.113
Nový majitel čp.113 bývalého hostince Na Sibiři, Frant. Fidra provedl mnoho oprav a zlepšení na obytné budově. Opravy prováděl od roku 1945.
Přístavba dílny u čp.14
Ještě před okupací zřídil u svého příbytku čp.14 Josef Rykr truhlářskou dílnu. Za okupace byla tato místnost přestavěna na obytné místnosti.Stalo se tak v roce 1940.
Oprava čp.91
V roce 1949-50 opravil svůj příbytek čp.91 Antonín Kult.Z kamenné komory upravil nově obytnou místnost a u silnice zřídil betonovou zeď s drátěným plotem.
Přístavba u čp.45
V roce 1949-50 přistavěl u svého příbytku ást obytné budovy čp.34 na Malé straně František Seidl ml.
Přestavba čp.52
V roce 1949 přestavěl chalupu čp.52 nový majitel Josef Špaček.Chalupu získal koupí od obce po přesídlivším Ferdinandu Nývltovi do pohraničí.
Zbourání čp.66
Po přesídlivším občanu Antonínu Špicarovi s rodinou po okupaci do Radče, kde převzal usedlost po vysídlených Němcích byla jeho chalupa čp.66 zakoupena zdejší obcí 17.7.1948 za 15.000. Pole a louky přináležející k této chalupě přešly do vlastnictví Antonína Jansy čp.63 a Jana Štěpánského čp.60. Jelikož chalupa byla velmi sešlá,byla na podzim téhož roku 1948 zbourána.V tomto čísle byla první škola v naší obci.Stávala na pozemku u hasičské zbrojnice přes silnici naproti čp.87.
Zbourání čp.80
V roce 1940 zbourána byla chalupa čp.80 patřící Josefu Kultovi, kterou zdědil po rodičích. Stávala na pozemku vedle hasičské zbrojnice přes silnici naproti čp.87.
Zbourání kapličky
Mezi čp.66 a 80 stávala malá kaplička. Byla zděná z kamene. Zbouraná byla v roce 1948. Tato kaplička stávala těsně u silnic a ježto překážela při rozšiřování silnice, musela být odstraněna. Na místo této kapličky chtěli si příslušníci katolické církve ve zdejší obci vybudovati kapličku novou na pozemku od L. Prouzy u cesty na Kvíčalu nad čp.7. Sbírkou a dary opatřili si většinu stavebního materiálu, který byl dopraven na staveniště. Povolení ke stavbě však bylo jim zamítnuto a tak do dneška z zamyšlené stavbě nedošlo.
Zbourání čp.6
Vedle čp.120 těsně u silnice stávala chalupa čp.6.Patřila Ladislavu Prouzovi. Při rozšiřování silnice musela být zbourána roku 1948 v žíjnu.V této chalupě byla druhá zdejší škola, kde se již pravidelně vyučovalo.
Zbourání čp.48
Po smrti majitele čp.48 Antonína Štiefy přešlo toto číslo do majetku Augustina Matějky. Ten chalupu v roce 1950 zboural a na témže místě postavil v roce 1951 úhlednou kolnu.
Zbourání čp.43 a 96
Mezi čp.42 a 44 na Malé straně stávaly dvě chalupy.Těsně pod strání stávala chalupa čp.43 a patřila Karlu Celbovi. Tento ji boural několik roků a skončil bourání v roce 1949.
Těsně u cesty stávala chaloupka po zemřelých Peterkových a sloužila poslední dobou za útulek obecních chudých.Patřila Václavu Bechyňkovi, který ji v roce 1949 zboural.Bylo to čp.96.
Zbourání strážního domku čp.105
U železniční tratě v lese nedaleko tunelu stával strážní domek čp.105.V roce 1950 byl zbourán.
Částečné zbourání čp.30 a stodoly u čp.28
V roce 1948 byla zbourána dřevěná část obytné chalupy čp.30 patřící Frýzlovým.V roce 1950 zbourána byla u čp.28 stodola
Od roku 1945 neobydlená čp.54 a 64
Od roku 1945 jest neobydleno čp.54 patřící Albínu Zárubovi a čp.64 patřící Ladislavu Prouzovi. Obě tato čísla jsou způsobilá ke zbourání.
Přestavba čp.3
V roce 1950 obytné stavení čp.3 byl manžely Jaromírem a Marií Bolkovcovými přestavěno.
Převzetí pozemků čp.52
Po přesídlivším Ferdinandu Nývltovi převzat byl pozemek obcí za 25.000 Kčs dne 7.7.1948. Chalupu koupil Josef Špaček.
Koupě usedlosti čp.7
Po přesídlivším Ldislavu Nývltovi byla zdejší obcí koupena usedlost čp.7 dne 29.9.1950 za 120.258 Kčs od čs. Státu, poněvadž majiteli byla dána na směnu usedlost v obci Radči.
Odprodání parcely č.82/2
V roce 1948 byla prodána obecní parcela č.82/2 nalézající se mezi čp.133 a šp.134 proti hostinci U Vágnerů zájemcům Karlu Jarému čp.133 a Stanislavu Vítovi čp.134, kteří s tímto pozemkem sousedí.
Rekonstrukce a výdlažba silnice.
Dávným přáním občanů Suchovršic bylo, aby silnice probíhající obcí byla vydlážděna. Zvláště ti, kteří měli své příbytky u silnice, přáli si to nejvíce, poněvadž zdi jejich příbytků a okna k silnici obrácená nestačili zbavovat prachu a bláta, které na ně vrhala vozidla po silnici v hojném počtu projíždějící.
Konečně v roce 1948 bylo započato s rozšiřováním silnice, poněvadž původní silnice byla jen 4 m široká, což vzrůstajícímu provozu nestačilo. Při těchto i ostatních pracích bylo do značné míry využito svépomoci místních občanů.
V létě roku 1949 byl vydlážděn první úsek silnice v délce 200 m od hranic katastru úpického. Dlažební kostky na tento úsek dovozeny ze Rtyně, jelikož tam plánovanou výdlažbu neprovedli ve stanovené době. Písku pod dlažbou použito labského, který byl dovezen.
Roku 1950 vydlážděn byl druhý úsek silnice v délce 500 m. S dlážděním započato 29. května. Dlažební kostky byly dováženy z dráhy v Poříčí u Trutnova a částečně také ze Rtyně. Písek použitý pro tento úsek dovezli místní rolníci z Bohuslavic z úpského řečiště. Při dopravě kostek i písku účastnily se dobrovolné brigády místních občanů i mládeže. Štětový kámen dodali místní rolníci za cenu 120 Kčs za 1 m3 na místo určení. Se svými povozy a potahy zúčastnili se též prací při převážkách a vyvážkách za mzdu 24 Kčs za hodinu s jedním koněm a za 36 Kčs s párem koní. Při dodávce štětového kamene měli účast čtyři studenti obchodní akademie, kteří dobývali kámen z lomu vápenky a částečně z řeky Úpy. Štěrk dodaný z Libče přišel na 300 Kčs 1 m3. Někteří občané, kteří vlastní pozemky vedle silnice, museli potřebnou plochu pro rozšíření silnice postoupiti k tomu účelu a své ploty přemístili, jak to vyžadovala potřeba. Silnice byla rozšířena od hranic katastru úpického až po hořejší betonový most. Rozšíření silnice na dalším úseku bylo by též potřebné a bylo sice plánované, leč z úsporných důvodů provedeno nebylo.
Konečně roku 1951 došlo k úpravě zbývajícího úseku silnice na katastru obce Suchovršic. Tento největší úsek měřící asi 3 km dlážděn nebyl, nýbrž byl vyasfaltován, poněvadž asfaltování je značně levnější než dláždění a účel splní aspoň na určitou dobu. Míchací stroje umístěny byly po celé léto na parcelách vedle hasičské zbrojnice,vzniklých po zbouraných čp.66 a 80, též kapličky. Odtud se upravený materiál auty rozvážel po celém úseku až k Adamovu. Práce postupovaly dosti rychle. Přesto že se s pracemi začalo dosti pozdě, byly práce tyto do podzimu skončeny.
Znárodnění továrny
Mechanická tkalcovna lněného a bavlněného zboží, kterou založil v Suchovršicích Antonín Heller, byla vystavěna roku 1908 na pozemku od usedlosti Josefa Seidla čp.5. V době konjunktury bylo v provozu asi 100 tkalcovských stavů a zaměstnáno asi 80 zaměstnanců.
Tento textilní závod byl v důsledku „ Únorových událostí“ roku 1948 znárodněn a správu závodu převzal národní podnik Texlen Trutnov. Později pro rozčlenění jeho přešel závod do správy národního podniku Úpolen Úpice. Však asi po roce roku 1949 závod likvidován a textilní stroje převezeny do závodů úpických. Tovární budovy získal národní podnik Tonava /továrna na váhy/ v Úpici pro svoji filiálku. Po novém zařízení svými stroji byl dán závod opět do provozu následujícího roku. K tomu účelu byl zřízen při závodu transformátor s novou přípojkou, aby pohon mohl býti elektrický, ježto dříve používalo se parního stroje k získání energie.
Požár čp.25
Dne 17. Října 1951 v ranních hodinách vypukl z neznámých příčin požár v chalupě čp.25 Jindřicha Rosy, kterou obýval Frant. Mokříš Chalupa vyhořela, ale nebyla znovu postavena.
Přístavba čp.141
V roce 1952 postavil u svého domku čp.141 Jindřich Rosa novou stodolu a byt.Tato přístavba byla provedena namísto vyhořelého příbytku čp.25 téhož majitele.
Jelen na trati
Na podzim roku 1951 byl na trati poblíž železniční zastávky Suchovršice jedoucím vlakem zraněn statný jelen. Dříve než byl usmrcen, byl ve své zuřivosti zraněním vzniklé nebezpečný každému, kdo by se k němu chtěl přiblížiti.
Mateřská škola-dodatek.
Mateřská škola byla založena dne 1. května 1948. Měla polodenní provoz a byla umístněna v jedné učebně národní školy. První učitelkou na mateřské škole byla Danuška Doležalová z Trutnova. Celodenní provoz se stravováním byl zaveden na mateřské škole dne 1.3.1950. Stravování se zúčastnili také žáci z národní školy a to ti, kteří měli matku celodenně zaměstnanou v průmyslu.
Jelikož počet dětí na národní a mateřské škole stoupal, přestěhovala se mateřská škola dne 1. října 1950 do čp.11 bývalého hostince U Šepsů.
Otevření 2. třídy na národní škole.
Dne 1. září 1951 otevřena po šesti létech na národní škole v Suchovršicích druhá třída, poněvadž počet dětí stoupl. První a druhá třída jsou umístěny v 1. Poschodí. Družina mládeže je umístěna v bývalé tělocvičně, šatna v bývalé kuchyni.
Družina mládeže
Dne 15.ledna 1951 zřízena při národní škole družina mládeže pro žactvo, které má zaměstnanou matku.Po skončení vyučování odcházejí žáci do družiny.První vychovatelkou v družině mládeže byla Ludmila Bechynková.
Pionýrský oddíl
Pionýrský oddíl založen byl dne 13. Února 1951. První vedoucí pionýrského oddílu byla Helena Celbová.
Rodičovské sdružení
Sdružení rodičů a přátel školy pracuje při národní škole.Za předsednictví Ludvíka Fidry vykonávány četné adaptační práce. L. Fidra přebudoval s K. Celbou loutkové divadlo. Jmenovaný s.Fidra pracoval brigádně na rozšíření elektrovodného zařízení ve školní budově pro osvětlení
Sokolská družina
Dne 1.března 1952 byla založena na národní škole sokolská družina.
Jednotné zemědělské družstvo
Na podzim roku 1952 bylo v naší obci založeno Jednotné země-dělské družstvo druhého typu /JZD/. Dlužno připomenouti, že značná část zemědělců do tohoto družstva vstupovala s neochotou a s obavami,, protože poměry jsou pro družstevní hospodaření v naší obci dosti nepříznivé.
Zrušení zemědělského družstva
Po neúrodném roku 1953 bylo zemědělské družstvo po jednoročním trvání a na přání většiny zúčastněných likvidováno.
Z doby okupace/ Zápisy Jana Kroužela čp.83
Zápisy tyto byly jmenovaným J. Krouželem čteny na schůzi dne 18.1.1953 a byly schváleny. Proto je uvádím beze změny.
Rok 1939
Toho roku byla krutá zima. Zaznamenány mrazy 32.st.pod nulou.Vznikly veliké škody na ovocném stromoví. V naší obci pomrzlo na 500 ovocných stromů, ponejvíce švestek.
Prodáno dříví z obecního lesa na Lhotkách k vykácení Jaroslavu Medunovi čp.33, pilaři v Suchovršicích, za 12.000 Kč.
Zatčeni byli: Alois Šrejber, Jan Šafář a Emil Král. Po vyšetření byli Šrejber a Šafář propuštěni, ale Emil Král propuštěn nebyl a vrátil se z německých koncentračních táborů teprve v roce 1945 po osvobození naší republiky.
Rok 1940
Toho roku zatčen byl Antonín Vít čp.9.
Před senosečí byla rozvodněna řeka Úpa. Louky proti mlýnu a na Lhotkách byly zatopeny.Na Malé straně byly domky obklopeny vodou. Po žních nařízeno dodati 150 q žita, 200 q ovsa a 450 q brambor.
Dne 9.října 1940 podle nařízení odešlo z naší obce 40 mužů na 3 dny ke Chvalči odklízet válečné překážky. Tyto překážky měly sloužit naší republice jako ochrana proti vpádu nepřítele ze zahraničí a pozůstávaly z překážek drátěných, „ ježků“ betonových a zásek.
Rok 1941
Po Novém roce napadlo mnoho sněhu. Dne 4.ledna nařízena pracovní povinnost prohazovat sníh na silnici, aby byla sjízdná. Po hasičském plesu dne 5.ledna se této povinnosti zúčastnili všichni muži od 18 roků v počtu asi 215. Tyto práce byly vykonány za četnické asistence.
Na Lhotkách byl obecní vykácený les znovu vysázen. Před senosečí byla opět povodeň na řece, tentokrát ještě větší než v roce předešlém. Voda vystoupila až těsně pod dolejší lávku, kterou značně poškodila. Zahradník Hetfleiš měl celou zahradu pod vodou. Zpáteční voda tekla přes celou Rosovu a Seidlovu poříč až po obydlí Josefa Rosy čp.44 na Malé straně. Rudolfu Matějkovi natekla voda okénkem do sklepa. Po povodni hasiči vypumpovali vodu všem postiženým na Malé straně ze sklepů a studní.
Nařízeno odvézt 850 q brambor, které byly dodány, dále 166 q žita a 76 q ovsa. Pro slabou sklizeň obilí nedodáno .Dodáno 22 q sena. K setí dovezeno 60 q žita.
Rok 1942
V lednu se hodně chumelilo a proto dala obec udělati Jar. Peterkovi čp.98 pluh na projíždění zaváté silnice. Dne 14.2. byla projeta silnice tímto pluhem taženým dvěma páry koní. Občané si tuto novotu pochvalovali, poněvadž tímto opatřením nemuseli na pracovní povinnosti.
Dne 2. března 42 zatčen Jindřich Nývlt čp.35 . Dne 4.3. zatčen Jaroslav Modrý čp.133. Dne 5.března 42 ztratili se Jan Šafář čp.121. 6.března zatčen Adolf Kocián čp.34. Dne 10.3.byli Jan Modrý a Adolf Kocián propuštěni z vyšetřovací vazby Krajského soudu v Hradci Králové.
Dne 19.března odvezeny z naší obce 2 zvony z nařízení okupantů na válečné účely. Jeden patřil příslušníkům církve římsko-katolické a druhý církve československé. V té době přejmenována na církev Českomoravskou.
Dne 8.července v 7 hodin večer bylo veliké krupobití. Nejvíce byly potlučeny brambory, řepa a obilí na 40 % kolem Kamence, Jalovečka a Zárubovy rokle.
Dne 27.července bílil dům čp.120 malíř Rudolf Vít. Pod přístřeším dotkl se elektrického vedení a byl zasažen el. proudem. Následkem toho spadl ze žebříku a utrpěl vnitřní smrtelné zranění, kterému podlehl v nemocničním ošetřování v Náchodě.
Dne 8.srpna přijela do Suchovršic četa německých vojáků hodlající provésti v obci vojenskou prohlídkou.Po celou noc zdržela se tato četa vojáků před továrnou v pohotovosti. Ing.Pacholík, který bydlel ve vile u továrny, byl patrně požádán vojáky o určité informace, zdržel tím, že je pohostil a velitele pozval do vily a zdržel je pohostinský až do rána. Tím prý odvrátil šťáru v naší obci, neb vojáci ráno zase odjeli.
Rok 1943
Koupeny byly z obecních peněz dlažební kostky pro vydláždění obecní cesty od mostu ke mlýnu. Místní rolníci je odváželi z nádraží brigádně často i v noci, jelikož dodávky docházely v době polních prací a vagony železniční musely býti okamžitě vyprazdňovány.
Rok 1944
Po silnici od Bohuslavic přes naši obec byla hnána přes naši obec velká stáda hovězího dobytka. Tento dobytek byl přihnán z východního Německa. Na obecní louce proti mlýnu tato stáda přenocovala a tím byla celá úroda sena zničena.
Naši zdejší občané byli, nuceni choditi do Velkých Svatoňovic kopat zákopy z nařízení okupantů. V létě přišlo mnoho německých uprchlíků z východního Německa do naší obce, kterým muselo býti poskytnuto ubytování. Zabrali celou školní budovu a proto nemohlo se po tu dobu ve škole vyučovati. Místní občané byli povinni konati noční hlídky. Pro střídání zřízena byla provizorní strážnice v domě Stanislava Víta, která později byla přemístěna do šatny divadelního spolku.
Nálety bombardovacích letadel byly hlášeny továrními sirénami stále častěji. Pokud bylo dělnictvo v továrnách, muselo, jakmile zazněl signál, rychle opustit tovární objekt a skrýti se někde v nejbližším lese.
Rok 1945
Již od začátku tohoto roku bylo slyšet za tichých noví v dálce hukot střelby. Také hukot letadel rušil klid ve dne v noci. Od 5. Května zastaven provoz průmyslových závodů na 14 dní. Poněvadž pracující lid byl vzrušen z nastávajících událostí.
Od 9. Května ustaven v hostinci občana Vacka pořádkový výbor, který řídil strážní službu v obci.
Ustupující oddíly zhroucené německé armády procházely naší obcí několik následujících dnů, vždy ve skupinách větších i menších, též jednotlivě.
Všechny tyto oddíly byly vesměs ještě ozbrojeny a pokud se daly odzbrojit, byly odzbrojovány. Pušky, náboje, granáty, pancéřové pěstě, automatické pušky, masky a ostatní výzbroj byly složeny v hasičské zbrojnici. Když se potom odváděla tato výzbroj, bylo ji plné dva žebřinové vozy. Motorových vozidel celé kolony osazené vojskem, též vozidla tažená koňmi, projelo naší obcí od Trutnova směrem k Úpici nesčetné množství. Stalo se velmi mnoho případů, když vojáci, kteří měli být odzbrojeni, házeli zbraně do řeky i s náboji nebo do příkopů u silnice. Tím se stalo, že mnoho nepovolaných, hlavně mladých hochů, mělo možnost zmocniti se lehkým způsobem střelných zbraní. V noci potom z různých odlehlejších míst ozývaly se výstřely, kde si tito nerozumní lidé, mající poprvé střelnou zbraň v ruce, hráli na vojáky a stříleli vesele oslavujíce vítězství. Také světlené rakety byly vystřelovány v hojném počtu a na různých místech těmi, kteří se jich zmocnili.Tomu byla v nejbližších dnech učiněna opatření, kterými bylo nařízeno všechny zbraně odvésti u výboru a zbraně byly vydány dočasně těm, kteří konali službu. Dlužno připomenouti, že tito prchající němečtí vojáci se stále vyptávali, kde jsou Američané, neboť před ruskou armádou prchali a je jisto, že si přáli být radji zajati od Američanů než od Rusů, což se jim určitě nepodařilo, neboť v nejbližších dnech vítali jsme Rudou armádu s velikým nadšením u nás. Když po několik dnech transporty německého vojska přešly, nebylo ještě konce putování po silnici naší obcí. Z německých koncentračních táborů byli osvobozeni zajatci a vězňové, kteří po svém osvobození nemeškali a na vlastní pěst putovali ke svým domovům. Tak prošlo naší obcí nesčetné množství těchto ubožáků otrhaných a vyhladovělých. Byli to lidé všech možných národností, Francouzi, Holanďané, Belgičané, Rusové, Židé, Poláci a jiní. Šli všichni skoro pěšky, jen u některých skupin bylo vidět nějaké vozíčky, kde co kdo sehnal,tažených většinou lidmi, který patřily věci na vozíčku naložené, aby je nemuseli nésti. Také vozíky tažené koníčkem vyskytly se u některých skupin, patrně je někde našli a nebo si je „ vypůjčili“ v opuštěných německých osadách, kudy se ubírali. Některé tyto skupiny opatřily si vlajku své národnosti, kterou si urobily z různobarevných hadrů. Tak se také dalo zjistiti podle těchto vlajek, které měli připevněné na voze nebo je nesly před průvodem, ke které národnosti přísluší tito ubožáci.Pochody těchto lidí trvaly rovněž několik dnů. Z útrpnosti nad těmito obětmi války byla zřízena v hostinci u Vágnerů pro ty nejubožejší jakási odpočívárna či noclehárna a byla jím poskytována především potrava, když únavou a hladem nemohli v cestování pokračovat.
Tímto končím zápisky Jana Kroužela, které ke konci dopnil jsem z vlastní paměti:
Oběti na životech v květnové revoluce
Květnové revoluce r.1945 jako všude jinde tak i u nás vyžádala si oběti na životech. První obětí stal se dvacetiletý mladík, syn rolníka Josefa Peterky čp.16 na Kopci,Jaromír Peterka, narozen 17.5. 1925. Dne 11.5. eskortoval ze Suchovršic do Úpice podezřelého muže, patrně to byl nějaký zběh z německé armády, který mluvil lámanou ruštinou, což se asi naučil za svého pobytu za okupace v Rusku. Jelikož Jaromír studoval též ruský jazyk, ovládal též poněkud rusky a dohovořoval se s tímto mužem po rusku. Při své důvěřivosti a nezkušenosti choval se k tomuto člověku dosti kamarádsky, což se mu stalo osudným. Při zpáteční cestě, poněvadž v Úpici zmíněného zběha nechtěli, oběhl si jeho soudruh, s kterým jej eskortoval, domů se najísti, takže s ním zůstal sám. Toho využil pravděpodobně onen zběh a v nestřeženém okamžiku Jaromíra z jeho pušky zastřelil a uprchl. Stalo se to již za tmy. Když byl nešťastný mladík nalezen, byl již mrtev. Měl střelnou ránu z pistole a střelen byl z bezprostřední blízkosti do boku směrem k rameni. To se stalo pod skálou vedle příbytku Valenty. Případ zůstal nevysvětlen a zběh nebyl vypátrán. To se stalo 11.5.1945. Pohřeb konal se z rodného jeho domu čp.16 za účasti hojného obyvatelstva. Budiž čest jeho památce.
Druhou obětí stal se dne 17.5.1945 šofér firmy Antonín Heller v Suchovršicích bytem čp.18 Ladislav Vejrych , narozen 20.9.1908. Jmenovaný konal strážní službu a jezdil s motorovými vozidly dle potřeby. Dne 17.5. v noci jel na motocyklu do Adamova a vezl na tandemu dva spolujezdce, kteří byli vyzbrojeni střelnými zbraněmi. Byl to hostinský Vacek se svým synem, kterému nešťastnou náhodou vyšla rána při jízdě, která zasáhla nešťastníka, takže byl okamžitě mrtev. To se stalo na Lhotkách. Více mi není o této nehodě známo, poněvadž se to dosti dlouho tajilo, aby událost tato příliš nevzrušila obyvatelstvo. Pohřeb zesnulého vypraven byl z továrny firmy Ant. Heller, kde byl tento zaměstnán.
Pochován je ve své rodné obci v Bezděkově. Účast na pohřbu byla veliká. Po zesnulém zůstala nezletilá dcera a manželka, čest jeho památce.
Těmto dvěma obětem byla na pomníku padlých z 1. Světové války zasazena deska upravená následovně!
Květen 1945
Jaromír Peterka nar. 17. 5. 1925 + 11. 5. 1945
Ladislav Vejrych nar. 20. 9. 1908 + 17. 5. 1945
MY DALI JSME VLASTI ŽIVOTY, VY DEJTE LÁSKU JÍ!
Pomník padlých ve světové válce 1914 až 1918 byl na zadní straně obezděn kamennou zdí na místě dřívějšího drátěného plotu.
Oběť násilné smrti.
V témže roce 1945 padl za oběť ještě jeden násilně zmařený život. Byl to Oldřich Šrejber, truhlář. Jmenovaný nalezen byl dne 1945 na hranicích obce u Adamova, zastřelen neznámým pachatelem.
Stavby a přestavby rodinných domků po osvobození
Stavba rodinného domku čp. 29
Roku 1952 a 1953 vystavěl na svém pozemku u čp.29 nový rodinný domek Vojtěch Kubec. Stavbu provedl za přispění VUD, kde je zaměstnán v hornictví. Po vystavění nového domku starou chalupu zboural a nový domek obdržel při kolaudaci čp.29.
Přestavba rodinného domku čp.41
Roku 1952 a 1953 přestavěli manželé Vítovi čp.41 na Malé straně domek, jehož se stali majiteli po zemřelém Josefu Benešovi. Přestavěna byla přední obytná část a zadní menší část příbytku byla spravena.
Stavba rodinného domku čp.43
V roce 1953 a 1954 postavil si nový obytný domek u čp. 43 Jiří Kocián. Zvláštností této stavby je , že proti obyčeji vybudována ze dřeva a heraklitu. Stavbou prováděl většinou sám se svým otcem Adolfem Kociánem.
Poněvadž jeho bratr Vladimír Kocián postavil si rodinný domek opodál na svahu pod Klůčkem, přibyly v této části obce domky dva. Vladimír stavbou prováděl již od roku 1950 na vlastní pěst.
Započaté stavby rodinných domků
V roce 1953 započal s přestavbou čp.30, kterýžto příbytek byl již z poloviny zbourán,Zdeněk Nývlt, který bouračku koupil od Frýzlových.
V roce 1954 započal se stavbou rodinného domku Josefa Šklíba na pozemku od Ladislava Prouzy nad čp.7, kde měla být postavena kaplička.
V roce 1954 započal se stavbou rodinného domku Ladislav Jansa na Malé straně „ Na poříčí“.
Bouračka čp.64
Z jara roku 1955 zboural starou neobydlenou chalupu čp. 64 majitele Ladislava Prouzy soused Jurčaga, až na kamennou část zadní plochy. Na své straně proti zbourané chalupě si postavil Jurčaga novou kůlnu s červenou střechou roku 1955 v květnu.
Výdlažba cesty na Kopec
V roce 1954 svépomocnou akcí byla vydlážděna cesta na Kopec.
Počasí
V létě roku 1954 bylo několik dešťových a větrných pohrom. Způsobeno hodně škod na cestách, stromech i příbytcích.
Konec zápis kronikáře Josefa Frimla
